Mýtická transylvánská bytost Hňolubo-kachna, co kráká.

Ve skutečnosti je to upíří medvěd v pozměněné podobě.

Transylvánský deník = země chaosu

15. srpna, 2012 AD (ale No Gods, No Masters, aby bylo jasno!)

22:05 – Odjezd z Prahy vlakem.

22:15 – 1. RUM(y)

23:20 – Příjezd do Golčovo Jeníkova
nastává prekérní situace – Gorth nikde, nemá šťávu, skončil 1 km od cíle (nás) bez nafty, čeká na tátu, až mu jí přiveze.
Pijeme rum.
Ondrax „brainstormuje“ (potichu).
Klub Vagon s pivem Rebel zavřený.
Závory otevřené, rum zavřený (dopitý).
Bavíme se představou, že budeme viset na zdvižených závorách.
Urgh!
Čekáme.
Černý Ondrax se plazí přes cestu.
Bizz chce pivo, ale má řidit, nemůže.
Nikde nikdo. Mrtvo.
Policejnímu autu se „před nosem“ zavírají závory.

Zuzka: „Kdybych byla holka,… „

Štěpán: „Stopem projedla celou Kanadu.“


16. srpna

11:16 – Věrný kamarád Bert „pomáhal“ Gorthovi v řízení i ve spánku (spal mu opřen na rameni zmožen alkoholem).
Je dost teplo, pečená Týna.
Počátek legendy o létajících upířích medvědech s chapadly a štířími ocasy, cítí člověka na 100 km a mění velikost dle potřeby, je jich 5000.
Lokalita Hegyeshalom (něco proti Židům?) v Maďarsku. WC-pán zakazuje použití WC (musí se připravit pro vaši návštěvu) a následně nutí k jeho použití, nudná a placatá krajina – Maďarsko. „Táta“ co není můj táta mi koupil nanuk.

Kdosi: „Knihu ne, raději rum.“ Jsme někde přes Szegedem.

Štěpán: „Líbilo by se mi jezdit se psem po kole.“

11:42 – Ukazatel Arad (v Rumunsku) 91 km.
13:38 (rumunského času - tj. o hodinu víc) – Jsme v Rumunsku.

1. poznatek – Bertův: „Tam před náma jsou tak hnusný lidi, pojeďte radši pryč!“
pak má problém se smradlavým broukem: „Běž pryč, ty kundo!“

Míjíme cosi jako rozestavěnou či pomalu demonto-/demolovanou elektrárnu a další rozpadající se továrny a pitoreskní industriální i jiné stavby a spoustu dalších podivností.
Jakési (stejné?) koleje přejíždíme na různých místech asi 5x.
Muž prochází kolem aut, nabízí klobouky, jiný telefony a další nabíječky k nim.
Působí „velice důvěryhodně“.

15:10 1. RUM v RUMunsku.
A za nedlouho míjíme 1. pořádný „Čóórtův hráád!“ – zříceninu.
Všude jsou hřbitovy a obchody s náhrobky.
Nikde žádní lidé.
Jen hřbitovy a hroby.

18:45 – Příjezd do Alby Iulie – bizarní a pitoreskní architektura.
„Nesmyslákov – Podivňákov.“
Všechno je tu divné a my se tomu tedy přímo úměrně divíme. Ale asi se nám to i líbí. Má to něco do sebe.

Odbavení na vstupu.
Rumunská slečna má kamarády v Brně a ti nemají („překvapivě“) rádi Pražáky.
Budujeme „tábor“ uvnitř areálu.
Špacír do města – skvělá zmrzlina.
Ondrax pije na veřejnosti, i když se to tu prý nesmí – je to rebel!
Všude jsou toi-toiky. Nad dvěma z nich nesmyslně visí basketbalový koš.
Plzeň v Irish Pubu.
Ursus je dobré místní pivo. „Temešvárník“ (cosi jako Timisoarean?) ujde – pijeme 2,5 litrovku na „rakvi“ či „bedně mrtvoly“ jako piráti.

Štěpán si našel nového kamaráda – kámen jménem „Vlad“ – „chodí“ za ním jako pejsek na šňůrce od batohu.
Seznamujeme se s barmanem Vladem.
Točí hnusné pivo – Silva.
Říká, že hrad Bran je „turistic bullshit.“ To jsme si ale i mysleli.
2 rumunští týpci z baru vychvalují pivo Silva. Nesouhlasím, ale jinak jsou fajn.
Transylvánci rozdělávají oheň a bubnují prý u něj.
U stanu nám svítí celou noc (a část dne) nějaký nesmysl. Je to „Nesmyslákov“.
Je tu celkem fajn hygienické zázemí – i DIY sprcha co každý den mění svůj vzhled.
Je to festival „pro šampony“.


17. srpna ráno
Kravál hned po ránu.
Zní to, jak když míchají jídlo světelným mečem.

Juklova 2,5 letá dcera Lea už se prý „párkrát zrubala“. Je prý agresivní, když jí nechtějí dát pivo.

Preclíky za 0,80 – 1 leu. Káva a džus, vymačkaný z pomeranče.

Jukl o pivní kultuře v Rumunsku: „Tady ještě nezačal středověk.“

Kokrhali jsme ve výklenku pevnosti.
„Ugh!“ v románské katedrále.


Další příspěvky začínají být chaotičtější /nejdou po sobě časově – aklimatizovali jsme se totiž na Rumunsko a začali se též chovat chaoticky.


Křičeli jsme „Hovno!“ a „Hobluj!“ při setech Kilimanjaro a Mount Fuji.

Štěpánovo zápasení se sprchou a trojitá změna její hlavice/hubice – každý den jiná.

Bizz dramaticky: „Udušen broskví.“

„Doomová plačící stěna“ (teče z ní voda) – na ní nápis „Danger High Voltage“ (totálně promočený).

Tudor – transylvánec nás obdaroval „jahodovicí“ a „višňovicí“.
Překřtil Ondraxe na Londru, protože si myslel, že je z Londýna – to jsme ale zjistili až na věži v Sighisoaře (Londra = Londýn v rumunštině).
Pouštěl tradiční rumunskou hudbu v kombinaci s totálními blbostmi.

Štěpán: „Vřící nestvůře“ (řvoucí dítě).

Kašlací „jam“ u dodávky a „party power“ na její střeše (4 lidi).
Ondraxe zachvátilo transylvánské šílenství a odběhl pro haluze (větve) do chrastí a válel se pod autem (a fotil).
Naše party vyplašila souseda v autě (někdo mu na něj vlezl), který se pokoušel spát.

Schody na parkovišti vedoucí „donikam“.

Truhlíky s květináči na ošklivém mostě (2x).
Betonová konstrukce – obrovský komín a cosi nedaleko hradu v Hunedoaře.
Vřískající „dark ambient“ v mučírně v „Hunyad“ hradu tamtéž.

Spousta drátů. Všude.

V nevkusné „telenovelní“ restauraci, kde každou druhou věc neměli, smrdělo tam cosi jako konvalinky a darovali nám velkého průvodce po Rumunsku v polštině.
Bizz: „Jsem rád, že můžu jíst co chci.“
Týna: „Já taky můžu jíst co chci, klidně třeba tady ten ubrus.“
Bert: „To je dobrý, takovej ubrus, v něm je určitě hodně vlákniny.“

Při kempování u pohanské dácké svatyně (Sarmizegetusa Regia) v 1200 m. n. m se nám povedlo udělat všechny chyby, které člověk nemá dělat, když nechce přilákat medvědy (vylévat jídlo vedle stanů,.. apod.).
Noční pití uvnitř svatyně, přeludy a výkřiky domnělých děsivých lelků z lesa.
Ke svatyni vedla údajná „lesní silnička“ – spíše tankodrom – 15 km děr, výmolů a bílého prachu co zalézal všude.

Uvnitř svatyně byly diskovité kameny – jistě sloužily jako přistávací plochy pro upíří medvědy, v jejich chrámech byly páchány ohavné a krvavé rituály a krev kanalizací odtékala do bazénku, kde se v ní upíří medvědi koupali.

Navzdory těmto zajímavostem průvodce s holí turisty vodí kamsi do lesa, kde jak zjišťujeme je pouze kadibouda – její důležitost ale nepodceňujeme.

Ondrax probouzící se ve křoví mezi kvádry z opevnění římského tábora.

Ondrax zpívající na trhu v Albě Iulii: „I´m human fly, I don´t know why, I must say BZZZZZ…“. A také tak vypadá.

Nohamyté – sekta, uctívající velkou umytou nohu a mytí nohou obecně.
Obřadně si je myjí navzájem a chodí výhradně pěšky.
Týna je členem, hygienizuje si stále nohy, kapesníčky skladuje v kabelce a pak z nich prý doma vaří.

Gorth si místo smíchu „pofufňává“ (pobaveně funí).

(Flashback) – Z opíjení se se Sólstafir. Týna nazvala jejich zpěváka koalou.
Probíráme i koně, krokodýly a českou dálnici D1 co „shaking like hell.“
Diskotéka s Dark Buddha Rising/Hexvessel.
Kvohst paří na Michaela Jacksona.
„Circle pit“ na Nirvanu.

Ondrax je nejen rebel, ale i pyroman.
Štěpán spí v houpací síti, zatímco mu kousek za zády hoří oheň.
Transylvánec nám to zakazuje, následně rezignuje a sedá si k onomu ohni.

Ondrax hladící uprostřed noci v dácké svatyni kartáčkem na zuby kobylku, ta na onen kartáček zuřivě útočí.

Štěpán potlačuje smích bezpečnostním pásem v autě a způsobuje si otlačeninu.

Rýma v Rymě.

Musíme vyhodit lahve – Ondrax je chaoticky hází na zem.

Získali jsme dalšího kamaráda Vlada – slivovici.
Spirit of Transylvania prý.
Je dobrý.

Ještě v Albě Iulii na trhu – jediný podnik, kde se dalo sehnat točené pivo (Ursus) byl second hand.

Při cestě do Sighisoary se u Kauflandu volně pase kráva, opodál hoří, kousek dál svítí štěrkovna a nesmyslné sloupy pravděpodobně bez účelu. Idylka.

Je noc, jedeme autem, nalevo se vznášel svítící kříž, okružní jízda, kříž napravo, „divocí psi“ jsou zatím všichni přátelští.
Beru zpět. Průvodce od noční jízdy odrazuje, brzy chápeme proč.
Zuzka kouše do lidí a je afikována (zasaženost smyslovými daty) cca desetilitrovou nádobou s vodou.

Štěpán: „Čest jeho pomátce“. (šlo o dopití Vlada)

Ondrax: „Bude to mít další výhodu, a to, že vzbudíme ty lidi (o nočním vjezdu do kempu).“

Gorth: „Asi teď budu punkáč.“ (při sjezdu děsivě vyhlížejícím terénem na polňačce – resp. spíše vyježděnými kolejemi uprostřed „ničeho“ – stepi, která ale byla v mapě – asi).

Koupel s ovcemi v soutěsce Turda (močily do říčky – to jsme se ale dozvěděli až po koupeli).

Týna kouřila s bačou – stáhnul jí o cigaretu.
„Necrobača“ – pase mrtvé ovce.

Spali jsme na „spacím“ bezejmenném hradě (zřícenině) v Saschiz.
Kdo tam přišel, byl hned unavený a chtělo se mu spát.
Na Zuzku tam v noci zaútočila kudlanka nábožná.
Něco tam dupalo, vyrazila to najít (a zbít) „trestná výprava“, ale nic nenašla.

Krávy v transylvánské divočině žeroucí z kontejneru odpadky.

Ondrax: „My jsme vlastně nad tím vrcholem v jistém smyslu zvítězili, tím, že jsme na něj nešli.“
Leni: „On se na nás neustále vyvyšoval.“ (ten vrchol).

Ondrax: „Když se pozounista z Mount Fuji/Kilimanjaro snažil, tak se mu obličej zmenšil a vměstnal do takového malého čtverečku.“