26.6. čtvrtek
stop z Vannes na Rennes na dálnici u města
- bere nás zahraník (16. auto) na půl cesty do Plöe...cosi
- tam nám staví sympatický kamioňák (17. auto), který umí jen francouzsky, ale i tak komunikujeme
- vzal nás s sebou do armádního prostoru ke koňákům, kde musí vyložit náklad, pak nám zastavuje kousek od Rennes před Vitré, kde bydlí a doporučuje nám návštěvu - musí odevzdat kamion
- připevňuje Štěpánovi na krosnu bretaňskou vlaječku jako suvenýr - shodneme se na tom, že milujeme Bretaň, ačkoli zbytek Francie je moc nemusí - jsou to přehnaně hrdí vlastenci - smějeme se, že teď nám nikdo nezastaví
- rozhodneme se stopovat dál, protože chceme stihnout příjezd do ČR na čas
- ale za chvilku na nás bliká nějaké osobní auto, přiběhneme k němu - a je to zase náš kamioňák! prý už skončil v práci a jede domů - autem s námi projíždí centrum a ukazuje nám místní zajímavosti
- městečko je opravdu náádherné, rozhodneme se tedy zůstat
- ubytováváme se v St. Nikolas, což je stará středověká nemocnice sousedící s gotickým klášterem - chvilku trvá, než ubytování najdeme, nějaký starý chlápek nás posílá do sklepa kostela, a ještě nás pak postupně směrují další dva lidé
- chlápek, co nás ubytovává, se zřejmě zaučuje první den v práci, je totálně neschopný, ale snaží se
- dostáváme pěkný pokojík v centru, za 41 celkem, s výhledem na obrovský hrad
- Týna je nejvíc nadšená z toho, jak Francouzi vybourali díru na okno i do zdi hradu, jen aby tam mohli nacpat svůj typický železný balkónek
- sedáme si na víno za vydatného deště - rozesmátý pingl vyskakuje z okna i se skleničkami, polévá se naším Chardoné a kvílí
- Štěpán romantik opět zasahuje - u vína je nadšen výhledem na třídící kontejnery (konečně!), strom a katedrálu, které si fotí - Týna je na fotce jen tak mimochodem
- procházíme kolem hospůdky, kde to fakt žije - sborově se tam zpívá, chvíli se zájmem nasloucháme, ale dlouho bychom tam nevydrželi
- nemůžeme uvěřit, že se o tomhle místě náš průvodce nezmiňuje, smějeme se tomu, jak tam trapně vychvalovali jediný ubohý hrázděný domek v Nantes
- ztratili jsme blok na stop, fix dopsal záhy - tedy kupujeme ve Vannes v U nový + 4 propisky "BLEU"
- hrozně barví, Štěpán má od toho i nohu
27.6. pátek
vstáváme nakonec pozdě, klíče odevzdáváme cca ve 12, jdeme na nákup, hodně prší, schováváme se v podloubí u našeho oblíbeného hrázděného domku a snídáme tam smradlavý camembert a salát
- déšť slábne, jdeme na stopa na Fužér (Fougéres) - bere nás kluk prakticky okamžitě (18. auto), má strašný disko hudební vkus a pouští Scooter, nelidsky hlasitě - naštěstí je to jen kousek (opět mluví jen francouzsky, není ale moc komunikativní)
- jdeme na kruháč, stopujeme na Alencon - hrozně dlouho
- stojí za námi na place kamion, pak hovnocuc a pak ještě osobák, nevěříme naší smůle
- nakonec nám staví Sebastian (19. auto), co bydlí na ostrově u Madagaskaru
- ve Francii pracuje jako kamioňák, ale teď jede osobním - bere nás na kafe a i přes naše protesty platí
- mluví jen francouzsky, ale domlouváme se, jak to jde - píše si propiskou i za jízdy na ruku
- občas se křižuje, říká nám, že se máme vzít a mít děti
- byl to voják, v Iráku byl postřelen do nohy
- vysazuje nás u Alencon, dáváme si pauzu, Týna obsazuje sochu býka
- po chvilce stopování nás bere mladá holka - koňařka (20. auto), co pracuje v Nantes (má tam koně) a rodiče a školu má v Rouenu
- stavíme se ještě pro jejího kamaráda na ohromném statku, Týna si hladí koně
- bláznivý pes Štěpánovi lítě ponožku
- koňařka nás doveze až do centra Rouenu - nacházíme hned směr na Reims, ale nepočítají s chodci
- vydatně prší, Týna odmítá jet dál, ubytováváme se v hotelu
- 53 euro za pokoj (víkendový tarif)
Žádné komentáře:
Okomentovat