13.8.2013 úterý
Praha - Bratislava: 1. auto, mladý pár, jeli na návštěvu za známými, zajeli kvůli nám na benzínku na Einsteinovu
- zkoušíme dvě benzínky - stejně jako mladý pár stopařů z Holandska, kteří se vrací a chtějí do Prahy - dle jejich přístupu už toho mají za sebou hodně a je jim "všechno jedno" - ale všichni marně, směr na Maďarsko pravděpodobně nechytáme, popojedeme tedy zadarmo/načerno MHD na Čunovo jezera, dle rady místní paní, a jdeme pěšky na hranice
- zastaví nám sám od sebe nějaký Slovák (2. auto) a vezme nás do Rajky, tam stopujeme a bere nás Slovenka (3. auto) do Mosonmagyaróvár na benzínku
- poprchává, máme ceduli Györ, zastaví nám chlápek v dodávce (4. auto) s tím, že stojíme na úplně špatném směru a vezme nás až na vlakové nádraží do Györu, ačkoli tam pravděpodobně vůbec nejede - mluví lámaně anglicky, dělá něco okolo loveckých potřeb, prý v Maďarsku stopaře neberou, protože se všude říká, že je to nebezpečné, prý to ani nesmí říct přítelkyni, až se vrátí domů, že by se na něj zlobila.
- v Györu (Maďaři říkají Ďjer), protože už se stmívá a prší, si po drobných útrapách kupujeme lístek do Budapešti - rukama nohama se domlouváme na informacích, kde paní umí jen maďarsky, proměňujeme si forinty s přirážkou v hotelu Rába a kvůli zmatkům na nástupišti dle rad místních nastupujeme do špatného vlaku (kde si musíme připlatit jednou tolik za to, že jsme neměli rezervaci místenek), ale i tak to vyjde levně, asi 1 Kč na kilometr
14. středa (festival až do 17.)
Budapešť - Arad: vlakem přes hranice do Rumunska, dorazíme tam v 5 ráno, jdeme přes město na benzínku na stop - do města Deva nás vzal Ital, co neuměl ani slovo anglicky (5. auto), řídil docela divoce, neustále kouřil a koukal na DVD s nějakým šíleným disko-folk zpěvákem
- z Devy do Alba Iulie přímo na náměstí nás vzal Rumun Claudius (6. auto), stará Dacia s korbou, dali jsme dohromady pár německých slovíček, anglicky neumí, znal Václava Havla, orientoval se ve filosofii i archeologii, vypráví nám, jak potkal „Kinder Urs“ (= medvídě) a o místních divokých „forest cats“.
Alba Iulia, festival - šťastně se shledáváme nejprve s Čwojkem, navrátivším se právě z Ukrajinských hor, druhý den přijíždějí vlakem i ostatní
Štěpán: „Může obsahovat stopy ryb.“
Čwojke: „Ale ryba nemá nohy!“
výlet z Alby do Râpa Roşie s Čwojkem, Ondrou, Supem, Standou a Kubou - autobusová zastávka je neoznačená na místní benzinové stanici, stopuje tam i babka s nákupem, odjíždíme mikrobusem do Sebeş, ačkoli nám zastaví dodávka a nabízí svezení (nevíme, zda zadarmo?)
- Štěpán čte reklamní štítek: „FERO METAL = cikánský metal“
všude po okrajích chodníků roste okrasný plevel
Štěpán: „Já bych to přejmenoval na Rapa Rožňa.“ - ano, bylo teplo
přecházíme čerstvou dálnici
Štěpán byl mentálně spokojen v hospodě v Sebeş.
Ostatní: „Kde jste nakonec stopovali?“
Čwojke: „V hospodě.“
vzápětí, prakticky hned poté, co z hospody vylezeme, nám zastavuje auto a bere nás zpět do Alby Iulie (7. auto)
Standův vtip: Chlápek sedí v restauraci, na stole polévku, před sebou rozložené noviny a čte si. Vidí to bezdomovec, tajně se připlíží ke stolu a začne mu jíst tu polévku. Jí, jí, najednou na dně najde housenku, udělá se mu špatně a vyzvrací polévku zpátky do talíře. Muž odloží noviny, podívá se na něj a klidně povídá: „Taky jste jí našel?“
Štěpánova sušenka: „Autentický ROM.“
18. neděle
Alba Iulia - Sibiu, sbalíme si věci a jdeme stopovat na benzínku, už je tam houf stopařů, mladí, staří, chvíli přemýšlíme, co dělat, nakonec si stoupneme kousek za ně a vzápětí nám zastaví mladý pár - Valentýn a Dana, co jedou zrovna z nějakého festivalu (8. auto), umí dobře anglicky, jsme s nimi i přes zastávku na oběd, vysadí nás na dálnici před Sibiu, pokračují dál na Bukurešť
- v Sibiu jsme ubytováni v báječném hostelu (15 leu za osobu) pár metrů od hlavního náměstí, na pokoji je s námi akorát jeden Francouz, také stopař, byl v Srbsku na Guča a pokračuje další den brzo ráno do Brašova
- Týna si pomalu ale jistě vypěstovala závislost na místních preclících
- řecká taverna Akropolis - vynikající víno a vafle
19. pondělí
Sibiu - Pitesti: (9. auto), club designer, umí anglicky, vezme nás přes pohoří Fagaraš, nádherný výhled z auta, v okolí liduprázdno, jen sem tam pár cikánů, co u silnice prodávají natrhané borůvky
přes Pitesti jdeme pěšky na benzínku + zastávka v pizzerii (16 leu za vegetariánskou pizzu)
Pitesti - Bukurešť: na benzínku dojdeme, shodíme věci na zem a v tu chvíli nás osloví řidič mikrobusu, kam jedeme, odpovídáme, že do Bukurešti a on, že nás vezme - říkáme mu ale, že nemáme peníze, že chceme stopovat, a on, že žádný problém, ať si naskočíme - tak nás vzal až na vlakové nádraží (Gara de Nord) do centra (10. auto), ostatní cestující mu za cestu platili
v Bukurešti jsme od 17:00 h, vlak do Bulharska jede až ve 23:42, dáváme si věci do úschovny a jdeme se projít do centra (na náměstí December 1989 potkáváme kluka-Rumuna- z DBE), bezprostřední okolí nádraží je neskutečný humus, cestou z centra po setmění nám jedna místní slečna radí, ať se tam radši svezeme autobusem, což nakonec (na černo) spácháme - a ať tam hlavně nikde nic nejíme
- dáváme si skvělé víno v místní nádražce, nakupujeme za poslední rumunské peníze potraviny do vlaku - prodavačka se nás ptá, zda jsme Bulhaři
20. úterý
vlakem přejedeme hranice a v Russe (Gr) jsme ve 2 ráno (za 65 lei)
- co se vlaku týče, dá nám trochu práce najít jediný vagon na začátku vlaku, který jede do Bulharska, protože zbytek vlaku pravděpodobně míří do Moskvy.
- máme sedačky 104 a 107, přičemž č. 107 tam neexistuje - potkáváme holku s klukem, co mají sedačky č. 103 a 108, pričemž 108 také neexistuje - průvodčí neumí anglicky, ale z reakcí jeho a ostatních cestujících se dovtípíme, že to nemáme řešit a prostě se posadit tam, kde je místo
- Týna se pro jistotu ptá ostatních lidí v kupé, jestli ten vlak opravdu jede do Bulharska, čímž vyvolá hlasitý smích
- za tmy procházíme Ruse, lidé na benzínce nás navigují přes město na správný směr na Varnu, poprvé začínáme luštit azbuku, Týna má hroznou škytavku
- ráno na benzínce je kruté, chce se nám hrozně spát a ještě je dost tma, nakonec nás vezme kamioňák do Razgradu (11. auto), anglicky neumí ani slovo, snažíme se komunikovat bulharsky - vysadí nás na dálnici u odbočky, Týna vyhazuje zničený slamák do pole
- Razgrad - Zlaté Písky: pán, co téměř neumí anglicky, pochopili jsme, že na pobřeží dělá něco okolo hotelu, celou cestu usínáme, přijedeme tam v 9 ráno (12. auto)
- stopujeme na Balčik přímo na místě, kde nás vysadil - vezme nás nějaký pán, se kterým taky moc nepokecáme (13. auto), přímo do centra Balčiku - žádný kemp, ubytování drahé, pláž nic moc, stopujeme dál na Tuzlata - nic nejede, jsme unaveni, omylem bereme zbytečně drahý bus zpět do centra a pak se domluvíme s taxikářem - Štěpán to usmlouvá na 10 leva, doveze nás přímo do kempu St. George, jsme tu cca v poledne
- rozhodneme se (bohužel) pro bungalov (stan za 7, bungalov za 8) - je tu hrozná špína, vypadá to jako bezdomovcova bouda někde na smetišti
- chlápek, co nás ubytovával, nám řekl, že nám dává "tu lepší variantu - dokonce s vlastní sprchou!" - „sprcha“ neuvěřitelná, nesvítí tam světlo, bez oken, takže totální tma a na podlaze je ničím nezakrytá odtoková díra přímo do kanalizace - takže se snažíme ji nepoužívat a mít zavřené dveře, aby se v pokoji dalo přežít
- voda ze sprch i umyvadel nepopsatelně páchne, je to asi jako umývat se v kanálu
- ale pláž je krásná, bílý píseček, lidí není moc, moře super, teplé + vlny tak akorát
- večer si dáváme panáka rumunské slivovice na plavčíkově věži, s láskou vzpomínáme na luxusní úroveň života v Rumunsku
- ohně, lidé stanující načerno přímo na pláži, padají nám drobné kameny ze skály přímo na hlavu
- máme za sousedy nějaké motorkáře, v noci mega nálety komárů
- když se na toaletě spláchlo, obsah záchodové mísy vytekl přímo na podlahu
21. středa
- vstáváme v poledne, koupel v moři, meloun + boj s vosami
- výlet stopem na mys (nos/kap) Kaliakra: mladý pár Bulharů z Ruse, jsou tu na dovolené, popovezli nás k hlavní silnici (14. auto), pán, co neuměl ani slovo, do Kavarna (15. auto)
- pak jsme potkali 1 stopaře s děravým úsměvem, pozdravili ho a stoupli si za něj, auto, co mu zastavilo, vzalo pak i nás (16. auto), do vesnice Balgarevo, tam potkáváme hejno hus a dva oslíky
- pak nás vzal starší pár přímo na mys (17. auto)
- zpátky z mysu máme obavy, protože už se začíná stmívat, ale jde to hladce - do vesnice nás dovezla rodina Bulharů, manželé s dcerou (18. auto), co jsou tu na dovolené, měli anglické auto, volant byl vpravo
- vzápětí nám zastavili dva chlápci, Bulhaři (19. auto), také na dovolené, bydleli v hotelu poblíž nás, takže nás zavezli přímo před náš kemp
- za tmy popíjíme opět na plavčíkově věži na pláži místní pivka Zagorka - dobré (hlavně Týně chutná) a Kamenitza - nic moc
22. čtvrtek
- roste nám čerstvá zelená rostlinka přímo na pokoji z praskliny mezi zdí a podlahou
- vstáváme v 8, odubytujeme se, jdeme na stop do Albeny - příjemní pán a paní s luxusním autem, kteří jedou do Zlatých Písků (20. auto), ale speciálně kvůli nám zajedou do Albeny a vysadí nás, kde si řekneme
- ubytujeme se v kempu, kde mají přes oběd restauraci zavřenou, 19 leva pro oba za stan, sprcha a voda nesmrdí, toalety turecké, ale jsme tu velice spokojeni
- výlet, stop na Zlaté Písky, ještě než stihneme dopsat název na cedulku, zastaví nám hráč na fagot, Bulhar, co žije v Německu (21. auto)
- má auto na plyn, který mu záhy dojde, takže vystresovaně popojíždíme a pákrát nám auto chcípne, naštěstí brzy najdeme benzínku, kde nám daruje plechovku Coca Coly a pak nás vezme na odbočku (1 km) na klášter vytesaný mnichy do skály - Aladja Monastir - dojdeme tam cca ve 14 hod, 5 leva vstup
- jdeme z krypty do katakomb
- následuje lesní turistická cesta po modré do Zlatých Písků, všude nás vybízejí k pikniku, což je otravné - máme hlad, nemáme jídlo
- na začátku potkáme dva lidi - jeden nás pozdraví "ahoj", zřejmě tedy Čech, pak už za celou cestu nepotkáme nikoho
- útočný pes + jezevec
- jídlo v restauraci Zlaté Písky je vynikající a levné, obsluha příjemná - místní studená polévka Tarator a zapečený sirene po šopski + místní Rakije
- stopujeme na Albenu u kempu Laguna pod nevkusným hradem, smrdí to tu
- přízračné auto, které vyjelo odnikud
- Týna má na noze fantomový hmyz
- zastaví nám malý mikrobus, starší pár s malým dítětem (22. auto), zavezli nás až ke kempu v Albeně
- Albena je takový "buržo" resort, všude atrakce, plno lidí, na pláži cca deset mega řad vyrovnaných, zářivě bílých, lehátek - jdeme se koupat naštěstí až večer, kdy je pláž vyprázdněná - zato vlny jsou větší, moře působí "rozbouřeně a strašidelně", voda kalná a tmavá, občas se objeví nějaká řasa, Týna se bojí, ale nakonec to "zvládne"
- supermarket LIDI+, pro nadlidi - chodíme tam nakupovat - vynikající sezamové, oříškové a slunečnicové tyčinky a chalva
23. pátek
do Varny nás vzal po asi 1 minutě stopování podivný nervózní typ (23. auto), dle Týny prototyp úchyla, Bulhar ze Sofie, co má dům ve Varně a pracuje poblíž v dole jako inženýr - prskal a pouštěl heavy metal, ale vysadil nás ve zdraví přímo před archeologickým muzeem, kam jsme mířili
- KAGOR - místní víno, které jsme si dali ve vinárně ve Varně po návštěvě muzea - název zapsán do notýsku vlastní rukou čarodějnice, která nás obsluhovala a víno nám doporučila
- zkoušíme najít výpadovku směr Pobiti Kameni, jdeme kus pěšky, Štěpán se radí se sprejery, Týna s milou paní na pumpě, co nám v kanceláři jejího šéfa tajně natočí lahev stolní vody
- lidé z Ezerovo (24. auto), postarší milý pár, paní uměla skvěle anglicky, nám zastavili prý proto, že ještě nikdy neviděli žádné turisty stopovat s názvem jejich malé vesničky - dozvídáme se, že domnělá zátoka je vlastně jezero, které se ale vlévá do moře a splývá s ním - vzali nás 7 km mimo směr své jízdy, přímo až k Pobiti Kameni a ještě nám radili, kam jít druhý den na stop
- překvapivě tam, když už se blíží západ slunce, potkáváme partu Čechů, kteří nicméně brzy opět odjedou a my můžeme nerušeně (haha) přespat přímo v Pobiti Kameni na písku (jsou tu 2 pejsci, během noci přijede dodávka a v keřích se ozývají lelci, kteří chodí okolo stanu a jejich kroky zní jako lidské.. huu)
Žádné komentáře:
Okomentovat