29. čtvrtek
- vstáváme omylem v 7, na snídani zjišťujeme, že čas se zřejmě posunul o hodinu zpět - nevěděli jsme to, ánžto veškeré informace o Srbsku, které máme, jsou z filmu Černá kočka, bílý kocour a z toho vycházíme
- snídaně super, pečivo, omeleta se sýrem, med, máslo, marmeláda, mocarella a rajčatové cosi, pomerančový džus a káva, vše servírováno pinglem
- venku je chladno, v noci pršelo a byla bouřka
- chceme koupit vodu, ale máme jen eura, prodavačka v obchodě odmítá, chlápek z benzínky nám ji chce dát zadarmo
- stop na Novi Sad - bere nás celkem brzy kluk s Bosny, co tu pracuje (35. auto), jmenuje se Lazo, Lazar
- umí anglicky, je přátelský a docela upovídaný, dozvíme se pár zajímavých informací, jako třeba že jedna kapela ze Srbska se jmenuje RIBJA ČURBA, což znamená rybí polévka, nebo problémy - čurbes
- že Exit je velký, multižánrový festival
- doporučuje nám staré město SMEDEREVO na Dunaji
- projíždíme národním parkem, je to tam krásné, ale chlapec nás trošku vyděsí, když před zatáčkou uprostřed lesa plynule a s klidem začne předjíždět auto před námi a vjede do levého pruhu - hovor v autě utichne, načež s úlevou zjistíme, že oba pruhy jsou pro stejný směr, se smíchem to komentujeme
- dole na jihu Srbska to prý byla Stará Planina
- Kamelot je malý pivovar v Novi Sad
- Bosňák říká, že v Novi Sad jsou lidé "take it easy", že v Bělehradu je víc stresu
- vidíme městskou pláž na Dunaji
- grad = město
- ačkoli sám jede pouze do centra, odveze nás až za Novi Sad na dálnici, kde nás vysadí na mostu
- opatrně scházíme podél dálnice, několikrát ji přelézáme a za svodidly se vydáme hledat lepší "flek", aby tam byl někdo schopen zastavit
- jdeme kolem skládky a vůbec je to tam velice nepřívětivé, cestou potkáváme nespočet koster a mrtvol zvířat, hlavně psů, v různých stádiích rozkladu
- v místě, kde dálnici zahradili silničáři a auta tam tak musí zpomalit, stopujeme na Subotica, ale během chvilky jede okolo policejní vůz - naštěstí si nás nevšímají a nechají nás být
- velice brzy nám zastaví mladý kamioňák ze Srbska, přímo z Rumy, kde jsme nocovali (36. auto)
- jede do Dánska, umí dobře anglicky, daruje nám českou sušenku Mila, kterou tam Týna ale nakonec zapomene
- Dobr dan = srbský pozdrav
- DA = ano
- NE = ne
- SOKOL = sokol
- srbštinu celkem zvládáme
- jedeme přes Suboticu, doporučuje nám pekárnu BELA LADA (bílá ovce)
- míříme na přejezd Keleti
- potkáváme pravý SRBSKI vlak, řítí se přes silnici zničehonic, zatímco závory jsou nahoře a světlo neupozorňuje - kamioňák se jen směje a výmluvně s pokrčením ramen říká "Srbija"
- cca v 15 hodin jsme těsně před hranicemi s Maďarskem, přecházíme je pěšky, on jde vyřizovat papíry a říká, že za 1-2 hod bude parkovat na druhé straně u shopu a že nás tam zase může vzít, když budeme chtít počkat - jede až do Rajky na Slovensku dnes
- levné diskonty, lidi nakupují jako šílenci
- zkoušíme stopovat dál, po té, co se trochu občerstvíme svačinou atd.
- vezme nás luxusní audi s českou značkou (37. auto), chlápek je ze Srbska, rodiče má z Černé Hory, ale žije a pracuje na Ostravsku, jede až do Čech
- začíná pršet, jsme rádi, že jedeme
- řidič má českou ženu, žili 15 let v Americe na Floridě, děti mají americké občanství
- 5 měsíců seděl v base za to, že tam přesáhl dobu pobytu
- doporučuje nám místa v Srbsku - Zlatý Bor mezi Bělehradem a Černou Horou, jezera, na Severu nic - jen rovina a kukuřice, víc k Černé Hoře - hory, řeky, jezírka
- kolem Bělehradu hostely, centrum prý krásné, hora Avala
- Niš krásný, ale zničený - zavřené hotely, problém s ubytováním
- na jih je to divočejší (což jsme si všimli)
- mluví o Albáncích - drogy, zbraně, prostituce, mafie - nejen v ČR, ale i v Americe - to už je druhý člověk, co nám to říká, první byl Bosňák
- říká, že Albánci mají na začátku jména Mar a končí na ič
- Albánci prý původně byli katolíci, ale poturčili se
- ti co zůstali katolíky jsou prý v pohodě, původem Černohorci
- pak zaníceně vypráví o muslimských Albáncích, kteří jsou prý velice nábožensky nesnášenliví, jeho slovy "žerou rukama, vidlička pro ně nic neznamená", že prý je tam tradicí provozovat sex v rodině, tím pádem je každý druhý tělesně postižený - je to z důvodu, aby nepřišli o majetek, dále mluví o "močení na ulici a špíně"
- tvrdí, že na Balkáně bude válka každých 50 let: "vyčistíme hovna a jedeme dál"
- má srbské jméno - Srdjan
- vysadil nás přímo na začátku maďarského města Tata, které si vyhlédneme v průvodci, že je při cestě
- jede až do Brna, ale už je večer a usoudíme, že bude lepší tu přenocovat a hlavně Týna chce strávit 1 den dovolené ještě v Maďarsku, ideálně (a velice naivně) s termálními prameny a jízdou na koni, a v cestě pokračovat pak ráno
- hledáme kemp, ani mladí lidé neumí VŮBEC anglicky, jazyková situace je mírně řečeno naprosto zoufalá
- poradí nám starší pán u Town Hall, věnuje nám mapku města
- do kempu dojdeme potmě
- na vrátnici jede televize, ale nikde nikdo, po nějaké době se odhodláme vlézt do kempu a postavit si stan "natajňačku", ovšem cestou kolem bazénků a jezírek potkáváme proti nám dvě temné postavy, z nichž se z jedné vyklube pan Burns ze Simpsonů osobně, aneb pan vrátný, "noční hlídač"
- pan Burns nás kouzelným způsobem ubytuje, zkouší různé jazyky (umí srbsky a rusky, ale německy a anglicky ne), provádí nás temným a opuštěným kempem a občas blikne baterkou kamsi do houští a řekne úslužným hlasem "building" - takto nám představí toalety a sprchy, načež nám vyhradí místečko pro stan
- zaplatíme ráno (ale nemáme forinty)
- v noci už je pěkná zima, spousta podivných zvuků okolo - připadáme si jako v zoo
30. pátek
- kemp šlo naštěstí zaplatit v eurech (do centra je to slušná dálka)
- vstáváme v půl 11
- přes den je opět vedro
- v bance jsme si vybrali 10.000 forintů
- na infu nám nabídli Old Lake hotel a ERZSÉBET guest house
- jíme v restauraci, co vypadá jako loď, ale je to tam drahé oproti našemu běžnému standardu
- po předchozích zkušenostech se chceme na ubytování nejprve podívat, než řekneme "ano", ale guest house nemůžeme najít, neznáme ulici, místní nám buď nerozumí nebo neví, kde to je
- je to tu hezké, upravené, čisté - Štěpán z toho má rakouský dojem
- hmyz tu je divný, sedne si na vás a musíte ho rukou shodit na zem, jinak se ho nezbavíte
- lidé mluví takovým způsobem, že je velice únavné je poslouchat - připadají nám jako z jiné planety
- kupujeme vodu, Týna se vysíleně usazuje ve stínu parku a Štěpán se jde zeptat zpět na info
- pak se úspěšně ubytováváme u staré paní Erzsébet, hovoříme německy
- na dvorku má nevkusné rádoby antické sochy a květiny, a houpací lavičku
- velká postel, staré skříně, prostorná místnost a pěkná koupelna, nábytek jako ze zámku, 3 židle, 2 obří křesla a pohovka, 4 peřiny, lednička, mikrovlnka, za 8.000 forintů
- babča nám nabídla na ráno kafe a čaj a zapla kvůli nám bojler
- návštěva hradu, studenti vstup zdarma - hezká kachlová kamna, luxusní obří stůl na biliár z 19. století
- kostelík na kopci, ochutnáváme místní piva - Soproni a Sárkány - oboje fajn
- nějaký magor tu svlečený do půli těla nacvičuje nějaké rádoby bojové umění, pouští si k tomu hudbu
- Týna fantazíruje: "baba dělá ty peřiny z holubů, je jich tu všude hodně", "má v pokoji na stěnách bílé porcelánové talířky s růžovými pudlíky, je to ten typ" atd.
31. sobota
budíček na 7:30, vstáváme v 8:10, sbalíme si, babča na nás ťuká a zve nás k sobě naproti
- na stole v bizarně vyzdobené místnosti s nábytkem z jelenů a daňků na nás čeká skvělá snídaně, udělá nám i omeletu s masem, což se jí omlouváme, že nebudeme - jinak máme spoustu chleba, meruňkové marmelády, vynikající (nejspíš domácí) rajčátka a papriky, výborný čaj a kafe, nosí nám na stůl ještě další porce a toasty a müsli a musíme neustále odmítat, že už nám to stačí
- připadáme si jako na návštěvě u babičky
- všichni tu jezdí na kolech, na to je ta placatá krajina dobrá - také jsme neměli problémy při hledání místa na stan, plus zapíchnutí kolíků šlo jako po másle
- Štěpán jde proměnit forinty zpět na eura - v restauraci mu totiž na 50 eurovku vrátili tisíce forintů nazpět
- exchange v Tescu, jdeme na stop na nájezd na dálnici na náš starý známý Györ
- po chvíli nás bere paní, ale má něco s motorem (38. auto), abychom se nenudili
- auto přestane jet, vystoupíme, jdeme kousek pěšky podél dálnice a po chvíli nás paní dojede a nabere nás znovu
- po chvilce opět auto nejede, doplahočí se s námi ještě k benzínce a čekáme, zda problém vyřeší
- dojedeme s potížemi na kraj Komárom, a ač nás paní opakovaně přesvědčuje, že to zvládne, raději vystupujeme a měníme "cestovní plán"
- jdeme pěšky přes Dunaj
- na hranicích nikdo nekontroluje, jsme na Slovensku - Komárno
- tam skrze nás projde malé tornádo, které se přímo před našimi zraky zvedne z prachu a listí chodníku, kde zrovna stojíme, zavíří naším směrem, srazí nám krosny na zem, opře se i do nás, rozcuchá nám vlasy a vmete nám špínu ze silnice do očí, načež pokračuje jinam - to vše během několika vteřin, Týna je naprosto otřesená a nechápe: "po tom všem, tady na Slovensku!"
- na tom samém chodníku nás prakticky hned nato bere pán do Velký Meder (39. auto) s luxusním Volkswagnem, hodí nás na benzínku za město
- během chviličky nám zastaví mladý usmívající se maďarský pán se starým Slovákem v obleku vzadu (40. auto), říkáme si asi dědeček..
- brzo z nich vyleze, že jsou tu s poselstvím a jezdí od městečka k městečku - byli to Jehovisti
- netrvá to dlouho a dojde na Boha, Štěpán se pokouší o racionální diskuzi, avšak shledává, že marně, Týna se jen usmívá, mlčí a snaží se nerozesmát
- naštěstí jeli jen kousek, Šamorin
- chtěli nám dát knížku, ale měl jen v Maďarštině - "to je škoda", usmíváme se
- nabízí nám také ovoce, odmítáme, aspoň nám vnutí kontakt na papírku a odjíždějí
- po 2 minutách nám zastaví mladí sourozenci, kluk s holkou, Slováci, jedou až do Bratislavy (41. auto)
- slečna nám vypráví o svém studijním pobytě na Sicílii, studuje historii, prý by se tam stopovat bála
- kluk nás obdivuje, že máme s sebou jen tak malá zavazadla - Týna rezignovaně: "Ano, mám dojem, že tohle tričko mám na sobě už asi měsíc. Aby taky ne, když 3/4 mé krosny zabírá spacák."
- vezmou nás až na vlakové nádraží, kupujeme lístek za 0.78 do Devínská Nová ves, plánujeme odtamtud dojít na dálnici směr Brno
- obyčejná voda v Bratislavě na nádraží stojí 1.20 euro
- celkem zdlouhavé cesta kolem Stupavy, kde je však nádherné večerní světlo a slunečnicová pole
- Štěpán se stává pánem kruhového objezdu a Týna vyplaší bažanta, který se s řevem vznese z pole a odlétá do křoví opodál: "nikdy bych nevěřila, že toho ten tvor bude schopen"
- když konečně dojdeme na ten správný směr na dálnici, zvedneme ceduli s nápisem "CZ" a zastaví nám 2 Poláci v kamionu
- darují nám plechovku polského piva Lech, dále doporučují Živec
- jsou příjemní, jsou to bráchové a ačkoli působí namakaným dojmem, záhy poznáváme jejich takřka rodinnou atmosféru, usmívají se od ucha k uchu, vaří si tam kávu, nabízí nám sušenky, pouští si tam film - kvůli nám ho pauzli, mají rádi podezřelé hudební stanice, "něžné melodie"
- berou nás za Brno na benzínku, směr Praha - prý počkají, než nás někdo vezme a opravdu nás vidí odjíždět
- prakticky okamžitě nám tam staví člověk z Prahy, ačkoli je už tma (43. auto)
- stěhuje, jede sám a prý přesně někoho jako stopaře potřeboval, protože se mu chce hrozně spát a potřebuje zabavit mluvením
- rozebíráme všechno možné, od jeho sexuálního života, přes technopárty v Maďarsku až po knihu Doba jedová a seriál Hra o trůny
- D1 je plna překážek, pásy v dodávce nemá, ale naštěstí přežíváme všichni ve zdraví a my jsme úspěšně vysazeni pěkně ve Vršovicích přímo na tramvaji Koh-i-noor (22:30)
- Týně se po příjezdu do Prahy z letargie probudí mobil a objeví se zpráva "Vítejte v Rakousku"
- poté, co jí mobilní síť nefungovala celou dovolenou v Bulharsku ani Sbrsku
- nasedáme do tramvaje, kde jsou Maďaři
- když Týna 1. září přijde na pokladnu na Hlaváku v Praze, prodavač na ni rovnou mluví anglicky - ano, byla to dlouhá dovolená :)
