17. ČTVRTEK
Vstáváme cca v 9:30, balíme, zjišťujeme autobusy z Blavy do Phy a pak se snažíme o check-in přes mobil. Nedaří se, snažíme se o check-in u Flavia na notebooku. Neobejde se to bez obtíží, trvá to dlouho, pořád mu tam skáčou reklamy a má řeckou klávesnici, ale nakonec se podaří
.
Flavio na balkoně stlouká poličku na knihy a chlubí se křesly a stolkem vyrobenými z palet.
Odchází na výuku, klíčky máme strčit pod dveře.
Poté, co tak na několikátý pokus pracně učiníme, na schodech potkáváme jeho řeckého spolubydlícího.
Cestou po Kolokotroni Štěpána zdraví stará paní a volá "VIVA!".
Jdeme pěšky až do muzea, vstupenka z Akropole tam neplatí, jak zklamaně zjišťujeme.
Musíme si koupit novou, každý za 5 euro. U vstupu musíme projít rámem a krosny narvat do kontrolního pásu - neuvěřitelné se stalo skutečným, ale vecpali jsme je tam. Poté jsme je zdarma mohli odložit v cloack room.
V muzeu se nesmí fotit, jen u karyad ano - bez blesku.
Vracíme se do krámku poblíž Avokáda, kde mají regionální produkty. Kupujeme několik flašek Týnina milovaného ouza (jsou mezi nimi i dárky příbuzným), abychom doma zjistili, že to není ouzo. Je to vlastně to samé, pálenka, ale bez toho naprosto zásadního - anýzu. No, co se dá dělat... nevyhodíme to :D
Na letišti v Athénách chtějí neustále vidět boarding pass - Týna ho má připraven na mobilu s tím, že každou chvílí se jí může vypnout a "navždy" ztratit, jsou to nervy.
Dokonce i když si chceme koupit sladkosti v Duty Free, tak ho musíme znovu předložit. I další kontroly jsou úplně přehnané - v Praze to po nás chtěli vidět všehovšudy dvakrát, zde pětkrát.
Ryanair: nic moc služby, dělají akorát byznys. Chtějí prodávat, ale nestarají se o cestující.
Kupujeme si od nich jídlo, ale když ho sníme, odpad už nikdo neodnese. Letušky vůbec neprocházejí, pouze, když něco prodávají a to tvrdí, že na nic jiného nemají čas, že máme počkat, že odpad si vyberou, až půjdou potom... což se nestane.
Nedali ani jeden bonbon na přistání! Velké mínus! :D Naštěstí jsme připraveni a máme vlastní.
BRATISLAVA
Postřehy: je tu lepší vzduch. Méně hluku a lidí. Eskalátory nefungují.
Vidíme mrakodrap. Je tu klidněji, ulice prázdnější a uklizenější.
Autobusové zastávky v Řecku - většinou je člověk ani nepostřehne. Když už, nemůže se na nich přečíst zastávky, nikdy.
MLÝNSKÉ NIVY
Pijeme krétskou vodu a doufáme, že pojede bus do Prahy ve 22:50 - František Burda.
Přijel a nalodil nás, úspěch!
Sedíme, spíme, Štěpán zabírá zadní sedačky, na Florenci jsme ve 4:13.
PRAHA
Jdeme pěšky na Masaryčku a nočkou domů.
Chodníky nám připadají ČISTÉ, upravené a hlavně neuvěřitelně prostorné.
Nikde nikdo jako bychom právě vylezli z bunkru jako jediní přeživší po atomové katastrofě.
Chladno.
A na závěr... :) řecký názor na Euro:
