ŘECKO září 2015 - den první

Řecko, Peloponés, Athény, 7.-17. 9. 2015

7. PONDĚLÍ

16:45 odbavení, nástup do letadla. Jsme tu první, nic jsme nepodcenili.

Štěpánova krosna musela jít do "oversized" zavazadel, pravděpodobně kvůli chaotickému tvaru.
Týna si raději nechává z krosny udělat zelený zábal

Letuškám ani pilotovi není rozumět, ani v aj.
Zato několikrát slyšíme "parakalo" a "efcharistó", něco z mála slov naší řecké zásoby, které již ovládáme.
Vegetariánské jídlo je ok, těstoviny + olivy + rajčatový protlak.

20:45 ATHÉNY - řeckého času (+1 hod)

Při výstupu z letadla nás všechny nacpali do jednoho autobusu na letiště.
Týna má na nohou kočárek, zády stojí u stěny. Je tam vedro a výpary z výfukových plynů, dusíme se.
Spolucestující pán (trefně) prohlásí: "Jako do Osvětimi."

A už je to tu, řecké záchodky. Smrdí.
Sušenky - ve složení si nepočteme - řecky, rusky, bulharsky - všude azbuka.

Autobus za 5 éček - zhasnuto, vedro jak v pekle, lidi nám šlapou po věcech.
Zastávky se nikde nepíší ani nehlásí, jízda je zběsilá.
Je to docela průšvih, když jste v cizím městě, které vůbec neznáte a ještě je tma.
Když chtějí místní vystoupit, několikrát nahlas zuřivě řvou "PORTA" - zřejmě dveře.

Autobus je značky SOLARIS - Týna: "Jako u nás. Akorát víc smrdí."

Ptáme se lidí v autobuse, kde vystoupit, jsou milí a že nám řeknou.
Úspěšně vystupujeme na Syntagmě. Dalších místních se ptáme na zastávce naším směrem, mají společnou cestu, tak nás nakonec vezmou "s sebou" od zastávky téměř až k ulici, kde bydlíme.

Všude potkáváme obchody s domácími potřebami, úplně přehnaně.

Náš ubytovatel přes Airbnb je Efthimis, Řek, neumí anglicky.
Ale snaží se, domlouváme se přes Google překladač.

Byt je luxusní, koupelna taktéž - až přehnaně čisto a uklizeno - všude zrcadla a lesklé plochy.
Neustále nám nutí vodu a "bíra" - má jich plnou lednici.
Večeříme na balkoně.
Máme mini pokoj s obří postelí s velkými dřevěnými rohy, před kterými jsme varováni. Štěpán se o ně zraňuje do krve.

ŘECKO září 2015 - den druhý

8. ÚTERÝ

- Týna si u Nike kupuje žabky (protože v ČR nebylo možné už žádné sehnat) - chce pánské, (mají totiž samé veselé barvy, oranžové atd.) ale nutí jí dámské - černé
- ptáme se prodavaček na cestu na Peloponés, jsou milé a vše vysvětlují, až zbytečně podrobně - jedna nám píše do notýsku "po našem", evidentně k tomu nemá často příležitost, tak se v tom vyžívá
- potkáváme odbočku na Korinth, zkoušíme stop, ale neúspěšně - většina jede jinam, slunce peče, vzdáváme to
- paní na informacích na autobusovém nádraží je příjemná jak prdel
- kupujeme lístek do Korinthu

- Štěpánův prst má 20 km (mapa)

KORINTH - Štěpán kupuje v China town oranžový slamák, archeologická image
- svačíme fazole ve stínu palmy u moře
- divná medůza, co plave na hladině + ežci a rybičky
- sedáme si do kavárny a dáváme si greek cafe
- kavárník nás nasměrovává na starý Korinth
- na ulici potkáváme paní, co prodává lístky na autobus, zastávka je za rohem
- na zastávce jsou stolky od kavárny, místní tam sedí, čekají na autobus a nic si nedávají - přidáváme se k nim

- prohlížíme si Archos Korinthos
- v autobusu se opět nehlásí zastávky, Štěpán se ptá místních a ti nám opět řeknou, kde vystoupit
- v okolí jsou toulaví psi a toulavá německá turistka, která hledá svou skupinu v růžových tričkách

- procházíme městem, místní (stařík a pak holčička) umí něco anglicky, tak nás navigují, postupně se doptáme na směr na Argos
- kupujeme zásoby, možná budeme nocovat někde na divoko - slané krekry a lahvička poslední záchrany = ouzo
- přidává se k nám toulavý malý psík, je roztomilý, ale nevšímáme si ho a pak ho zkoušíme zahnat, aby s námi nešel až na hlavní silnici
- postupně těch tuláků potkáváme víc, malý psík je odhání, jsme "jeho"
- na konci vsi vyběhne OBŘÍ doga
- Týna křečovitě svírá pepřák a čelí infarktu, doga nám naštěstí nevěnuje pozornost

- stmívá se, zkoušíme cestou dolů z kopce stopovat, když něco jednou za sto let projede, ale neberou
- kempíme v olivovém háji nedaleko, Týna připravuje munici z kamenů na psy, které slyšíme štěkat blíže a blíže
- nakonec nepřišli
- stan je naprosto zhroucený, drží to jen jedna tyč
- klaustrofobii uvnitř řešíme kancelářským švábem
- šutry všude
- v noci řvou cikády a nějaký vřískající pták
- zpoza kopce zní párty
- ve stanu, když se bojíme, že přijdou psi, Týna vybaluje slané krekry a ouzo - zjišťujeme, že sušenky jsou s aroma slaniny = super...
- je neúnosné vedro celou noc, chcípáme

ŘECKO září 2015 - den třetí

9. STŘEDA

Za svítání balíme a pokračujeme na stop.
Záhy nás bere pan chirurg v luxusním Mercedesu.
Týna říká, že to musí být "stressfull job" a Štěpán: "But you saving lifes".
Chirurg na to: "Sometimes." a začne se hlasitě hurónsky smát.

Vysadí nás u odbočky na Argos. Prší.
Tam nás bere pán, co umí jen řecky, s dodávkou od banánů, nějak se dorozumíváme.
Vysadí nás v Argu u autobusové zastávky do Nafplio.

NAFPLIO

Krásné městečko benátského stylu, vypadá to tam jako za "kolonialismu" - všude palmy, kvetoucí oleandry, balkonky, roztomilé kavárny v malých uličkách.
Kafe za 2,50.
Štěpán si dává double Greek kafe a přichází s teorií, proč Řekové tolik pijí kafe: "Protože v noci nemůžou spát kvůli vedru. Aby mohli druhý den fungovat."

Dáváme si zmrzlinu, Týna jahodu a Štěpán "black forest".
Sedáme si s tím na náměstí a pozorujeme, jak ořezávají palmám oschlé trsy listí.

DREPANO
Týna si myslí, že jsme v Toloro, píše to i mamince do zprávy.

Na recepci Týně berou občanku.
Má strach, že jí bez dokladů někde zatknou, jako uprchlici, a ona jim bude tvrdit, že doklady má - v kempu v neexistujícím Toloro.

Máme krásný bungalov s vlastní koupelnou, stěny jak z Flinstoneů, klimatizace, hned u pláže. Kupujeme na tři noci, za noc 30e.

První koupel v moři - cca v 15 hod, je ale pod mrakem, fouká. Voda ale teplá a průzračná.
Malé rybky - jedna si s námi tvoří hejno.

Velké ploché kameny, písek, drobné kamínky.
Žádné "fiťa" chaluhy, přístup pozvolný, lidí poskrovnu.

Dáváme si dvouhodinového šlofíčka.
Pijeme ouzo a sedíme na obětním oltáři pro mořského psa (betonová placka směrem k moři na konci pláže - jsou tu nasypané granule. Pro koho - ha?)

Týna: "Ty jseš tady jak faratón, smotaný v pohřebním rubáši." - aneb boj s prostěradly

ŘECKO září 2015 - den čtvrtý

10. ČTVRTEK

- vstávačka v 10 - spali jsme jako když nás do vody hodí
- jdeme kolem schránky, posíáme pohledy do Tup, Suš a Krn
- autobus jede jednou za 2 hodiny, dáváme si preclíky (sezamové a tvrdé, těm Rumunským se zdaleka nevyrovnají), nanuka a pak kafe, zatím nejlevnější
- nerozumíme špatné výslovnosti aj prodavačky, Štěpán si chtěl dát peanuts "pinats" croasant, ale byl to "spinach"
- Týna rozumí "náplň se zubama" - títh - ale je to "čís" - sýr feta :D
- greek kafe zásadní nosí Týně, nedávají k tomu lžičku
- preso medium je u nás malé
- jejich malé je sotva na 2 lžičky

- všude páchne benzín a smrad z aut a motocyklů
- kouří se normálně na zastávce, pán s doutníkem si přisedl k matce s dítětem
- jiný vešel do kanceláře autobusového nádraží se zapálenou cigaretou

- autobus měl jet v 11:15 a pak až ve 13:15, dle toho, co nám řekla paní na recepci
- čekáme v kavárně, dostaneme kafe a ve 12:45 tady zastaví autobus do Nafplia - nemůžeme odejít, nemáme zaplaceno, než se rozkoukáme, autobus je zase pryč

- chlapec jel na kole a u kostela se za jízdy pokřižoval - paní v autobuse to samé
- nikdy popelnice na plasty
- rajče a broskev = obří a skvělé
- Štěpán nosí autstralský klobouk, avšak místní pokrývky hlavy nenosí (až na výjimky)
- do autobusu se evidentně nastupuje uprostřed silnice, autobus v zatáčce přibrzdí, houf lidí naskočí, a frčí se dál
- na autobusovou zastávku si lidi chodí zakouřit a jen tak posedět - je ve stínu

- jednotná cena za meziměstské autobusy je 1.80
- PRASÍNOS = zelený

- Štěpánovi se nechce stopovat do Nafplio = historický okamžik
(nevyplatí se to, je to levné)
- Týnu kafe uspává
- když spatříme autobus (13:20), zbrkle vybíháme z "kafárny" a zapomínáme tam klobouk
- sotva vystoupíme z autobusu v Nafplio, přímo před nosem je autobus směr Argos, ptáme se a hned odjíždíme na Tirynth

TIRYNTH
- přicházíme k pokladně a paní nám vysvětluje, že už mají skoro zavřeno
- na budce má do 15:00, ale prý už zavírají ve 14:45
- posílá nás do Mykén, tam mají prý do 8, tak snad...
- zkoušíme stop, bere nás paní, co pracuje v divadle v Epidauru
- v Argos nás vyhazuje na staré známé zatávce, jdeme do autobus. kanceláře, vysvětlují nám, že vystoupíme ve vesnici 2 km od Mykén
- paní pojede stejným autobusem, tak se nás ujme, lístek koupíme v autobuse - té paní, co jede s námi, ale lístek prodala... možná jen na krátké vzdálenosti - je to chaos
- pozdrav "Ella"

FICHTIA - táhneme pěšky na Mykény s čůrací pauzou mezi pomerančovníky
- cestou si prohlédneme hrobku, tzv. Aterovu pokladnici - překvapuje nás svou velikostí

MYKÉNY

- šachtové hroby, Lví brána
- palácová plocha je zabetonována
- je teplo, prší, později je duha a znovu slunce
- turistů málo, bereme si olivu a kamínek a schránku mořského živočicha na památku
- pak muzeum a rychle pospícháme zpět, abychom stihli poslední autobus z Nafplia, přidává se k nám pes

- stopneme si turisty z Floridy, za průvodce mají Řeka, popovezou nás asi 100 m zpátky k A. hrobce, kterou si jdou prohlédnout
- pak si je stopneme znovu, když už mají po prohlídce :D vezmou nás na křižovatku za Fichtia, jedou do Athén

- tam se ptáme v místní hospodě, kde je STASIA, zastávka - autobus jede až ve 20 hod, to bychom asi nestíhali
- jdeme stopovat, bere nás pán s dodávkou, do Argos tam nás bere Bulhar z Plovdivu, do Nafplia
- stíháme bus do Drepana - ptáme se na kloubouk v kavárně - zmizel
- sedáme si do pizzerie + víno pod banánovníkem
- paní v pizzerii za nás dává na zem zapáleného hada
- holčička u vedlejšího stolu se obnažuje
- jdeme s nákupem na pláž, zabíráme lehátka se slunečníky, je už tma
- jdeme svlažit nohy do moře, je teplé a příjemné
- z baru zaznívá hlasitá hudba, do očí nám svítí odnaproti z ostrůvku
- o Týnu se otírá rybka - několikrát
- jdeme bosi zpět do bungalovu - po kamíncích jako fakíři

ŘECKO září 2015 - den pátý

11. PÁTEK

Vstávačka v 7:45.
Broskev a cosi jako turecký med k snídani.
Jedeme do Nafplio a pak na Tirynth, 2. pokus.
V autobuse už zvládáme celou komunikaci v řečtině: "Kaliméra, dío Nafplio, parakalo. Efcharistó."
Na zastávce jsme za pět minut, 15 min čekáme.

Úklid na pokoji pokulhává - uklízečka vůbec nepřišla.

Týna to rozjíždí: "Tchýně matky její sestry."

Místní kouří i za jízdy na kole.
Na náměstí v Drepano jezdí dodávka a vyvolává "prodej papučí - moderní i antické papučijé".

Opět okamžitě navazuje bus směr Argos.
V Tirynthu si musíme výstup z autobusu vybojovat.
Zapadneme do kavárny naproti, tamní paní nezná výraz "greek kofí" - ELENAIS.
Přináší nám papírový bryndák místo ubrusu.
Štěpán se nad tím pohoršuje. Vzápětí předvádí artistický kousek, při němž vymrští prudkým pohybem lžičku z kafe do vzduchu a bryndák celý zacákne.

Prohlídka Tirynthu

Štěpán přelézá dřevěná vrátka a proniká do útrob "galerie", zaklenuté nepravou klenbou.
Vedro, Štěpán se chladí o kameny.
Jsme tam sami, občas se trousí nějaký turista nebo místní archeolog.

Ve 12 jsme hotovi, jdeme na stop.
Autobusy projíždí okolo, ale nestaví nám.
Vezme nás řecký mladík, co poslouchá celkem dobrou hudbu, vysadí nás v centru Nafplio.

Pevnost PALAMIDImá 850 schodů - vyšli jsme cca 350, chladíme se ve stínu, výhled pěkný - stačí nám to, jdeme zpět.

Kupujeme si oba dva slamáky, 5 a 7 euro.

Hledáme bar, který doporučují v průvodci, že je tam vše pohyblivé - nacházíme adresu, ale nic tam není, asi už je zavřený.
Tak místo toho navštěvujeme místní archeologické muzeum - mají tam spoustu věcí z Tirynthu, brnění a přílbu s kančími kly a pitoreskní masky, hákáče na vázách.

Dáváme kafe a oříškový raw dortík a čekáme na bus za řevu cikád.
15:10, bus měl jet v 15 hod (dle rozpisu přímo z autobusu) a nikde nikdo.
Je nám to podezřelé, žádní místňáci.
Jdeme se zeptat do kanceláře, paní nám sdělí, že jede v 16 hod - shledáváme to zajímavým.
Dojdeme si nakoupit do pekárny a na další zastávce se dočteme, že to jede ve 14:30 a v 16:00... bez komentáře.

Nákup, koupel v moři - vlny.
Nikde žádné mušle, jen pár úlomků nebo pidi, při pracném hledání.
Večer se přihlašujeme přes mobil na místní wi-fi a píšeme Flaviovi, našemu budoucímu ubytovateli přes Airbnb.

Je tady hrozně náročné koupit olivy, přitom olivovníky jsou VŠUDE.
Když už někde olivy mají - jeden, maximálně dva druhy a ty jsou hnusné a drahé!

Štěpán: "Jak jsme si nocovali." (notovali)
Štěpán o gumácích: "Mně to v tý době nevodcházelo" (nedocházelo)
aneb dáváme si na pláži míchané drinky za 400 Kč, moc nám nechutnají
(tequila sunrise a něco modrého s rumem, co chutná jako žvýkačka)
Hrají nám Cypress Hill - Insane in the braaaain.
Týna se opět dobývá do bungalovu s klíčky z Prahy.

V noci Štěpána budí komáři - Týna má špunty, ráno jen štípance.
Ta SPRCHA! střídavě a nepravidelně teče buď málo nebo i ůplně vypne, pak zas spustí silný, prudký proud, že málem vystřelí z ruky, pak teče jen horká nebo studená.

ŘECKO září 2015 - den šestý

12. SOBOTA

- ráno trochu sprchne
- vstávačka v 10 - rychlo koupel v moři
- konečně naplno svítí slunce, moře klidné, bez vln, průzračně čisté
- přidává se k nám větší ryba a mnoho malinkých, krouží okolo
- rychle se vracíme zpět a balíme, konečně probíhá první mytí vlasů
- stíháme odubytování přesně na minutu, mažeme se proti-opalovacími krémy, paní z recepce nám nabídne odvoz do vsi, ptáme se na cestu do Epidauru
- jede nám ve 13:20 (haha) bus do Nafplio, pak vždy v celou (14:00 bychom mohli stihnout) bus do Epidauru

- zapadneme do kavárny na rohu a sledujeme nízkorozpočtové místní videoklipy
- autobus je na zastávce psaný ve 13:15, panikaříme, ale naštěstí záhy přijíždí
- pán, co prodává jízdenky, nás organizuje, dává nám krosny na zem
- paní, co se na výstup připravuje 4 zastávky předem a příšerně se šklebí

- jdeme nakoupit do osvědčené pekárny dobré preclíky (na rumunské nemají, avšak jsou lepší než v Drepano)
- jíme pod cypřišy naproti trhu - řev cikád
- pozorujeme, jak místní zvládají (bravurně) blokovat dopravu - co dvě auta se někdo zastaví a zakecá
- sedáme si na náměstí do buržo restaurace, dáváme si točený Mythos a třetinku lahvového Zeos - místní pivo z Argu, plzeňský typ, je dobré + obří porci waflí s banánem, čokoládovou zmrzlinou a vlašskými ořechy

- dozvídáme se, že autobus ve 4 nejede, jede až v 17:40 (paní za okýnkem na informacích opět telefonuje, ptáme se jiných lidí a také chlapíka, co prodává jízdenky a už nás zná)
- jdeme pěšky na stop, zastavíme se u benzínky, je to celkem dálka, ve vedru s krosnami
- hned nám staví auto - hoteliér z Epidauru, říká nám, že tam jsou 3 kempy
- ačkoli jede do Epidauru = města, 13 km vzdáleného od archeolog. Epidauru, doveze nás speciálně až ke vstupu
- během cesty rozebíráme, jak je špatné euro a vůbec celá politika

EPIDAUROS

- mají do 8, tak si to v klidu prohlížíme
- z divadla jsme nadšeni, je tam klid a krásný výhed
- zkoušíme akustiku, když si stoupneme doprostřed na vyznačené místo, opravdu to náš hlas o dost zesílí - tlesknutí má zvláštní ozvěnu
- přidává se k nám bílá kočička
- sedíme na privilegovaných sedačkách
- u Asklépiových léčebných "abaton" kobek se nám chce spát, ale je to nebezpečné - může se nám pak narodit dítě nebo nás uštknout had, píše se tu

- odcházíme pěšky na křižovatku
- na spaní to není dobré - ovce na protějším kopci, opět pejsci, ale jen pár a vypadají v pohodě
- ale VŠUDE velké šutry, nedalo by se tam stanovat + hodně plotů
- dojdeme na křižovatku - stmívá se, rozhodneme se jít pěšky směrem do města Epidauros a cestou stopovat
- naštěstí nám brzy zastaví místní, co neumí moc anglicky, ale domluvíme se
- Štěpán se ptá řidiče, zda jede do Epidauru - ten odpovídá "ne ne ne" - v první chvíli jsme zklamáni, než nám to dojde
- zaveze nás až přímo do kempu, zase si kvůli nám kus zajede - jsme rádi, už je úplná tma, cesta je do kopce a vypadá velmi divoce, vpravo sráz a pak hory, šutry, nic na kempování a je to opravdu daleko

- přespáváme v kempu - zase přímo na pláži (máme stan 25 m od moře) za 10 euro za oba = super
- recepce už má zavřeno, když přicházíme, dorozumíváme se s paní, co tam venku poklízí, neumí anglicky, ani moc německy, tak se akorát usmívá a mává rukou na všechny strany a říká "pláác, pláác" - chápeme to jako pobídku k tomu, ať si postavíme stan, kde chceme
- večeříme na lehátkách od hotelu vedle, 1 m od moře a popíjíme ouzo