Navždy pohřbený knoflík.

sedíme v Žebráku na lavičce (aneb dobrý den) a máme načaté druhé růžové Lambrusko, začátek koncertu se neúprosně blíží.
tS: "Tak už jdem?"
Fiš: "Ne, já to dopijem!"

Zastávka u prasete plus zastávka před branou u kozy (hlavní účinkující: Fiš).
tS u vstupu: "Půjdeš dovnitř nebo na tebe nemáme čekat?"

Nocování nahoře na hradě plus bouřka trvající několik hodin.
Po nějaké době ve tmě, kraválu, větru, dešti a průvanu se poníženě odplížíme dolů pod bezpečný a útulný přístřešek.
Nicméně i zde se to neobejde bez potíží: tS prší přímo na hlavu a Fiš je zákeřným Davidem během spánku vyhozena z karimatky.

Ráno už zbývá jen přelézt zamčenou hlavní bránu (tS s drobným hysterickým záchvatem nakonec překonává bránu i sama sebe) a napůl sejít a napůl sjet oranžovou blátivou stezku, kudy vede zkratka dolů.

Během cesty autobusem z Žebráku do Berouna jakási paní řeší pozoruhodné téma, aneb LEVNÉ PLENY.

V Berouně nám přímo před nosem ujíždí autobus do Prahy, načež se vydáme deštěm vstříc vlakovému nádraží.

Vlakem do Prahy, o několik hodin později se ve stejném složení sejdeme opět ve vlaku z Prahy směr Fluff a Šumava.



---

22-23/07/10