LM: "Tak já půjdu, ještě se musím trochu zdegenerovat."
(zregenerovat)
LM: "Nejedeš náhodou na opačnou stranu?"
mamka: ""Nojo. Tady se otočíme."
LM: "Není to zákaz vjezdu?"
mamka: "Je. To je dobře. Aspoň mi sem nikdo nebude jezdit."
LM: "Je tam zkvašený jablečný most."
(mošt)
LM: "Zkvašená šťáva z koncentráku."
(koncentrátu)
tS: "Prej se z dražby vypralo skoro 11.000."
(vybralo)
tS: "Ten zub je mrtvý, tak by to mohl přežít."
Dan o teplých zpěvech v Devin Townsend: "To se mi tam právě líbí hodně. Ale nepochybně to bude tím, že jsem v podstatě melodicky a líbivě orientovaná buzna."
mamka: "Počkej, já jsem v pračce."
tS: "Kudy chodím, tudy ležím."
LM: "Je lepší, když je s manželem od malička."
(chtěla říct od mládí)
tS: "Nevěděla jsem, že eze je ozel."
(osel)
tS píše: "Ted dedim pred P venku."
po chvíli přijde další zpráva: "Sedim, nic nededim, bohuzel.
LM zasněně: "To je ale krásná kušna!"
(kašna)
tS o TMLHBAC: "Mám ráda ten australský přízvuk."
(Austria)
mamka: "Vybereme banku a můžeme na dovolenou."
(myslela samozřejmě vybrat své peníze z banky)
tS: "A kdo tam hrál, s The Neck?"
Ponuren: "Sami."
tS: "Hm, ty neznám."
Následuje chvilka smíchu všech zúčastněných.
tS nechápavě: "Čemu se směješ?"
Ponuren: "Hráli tam sami."
Čwojke: "Každý slovo nemusí znamenat kapelu."
Ponuren: "Ty chceš ode mě nedepresivní film, jo? Komedii?"
Ponuren: "Poslední komedií, co jsem viděl, byl Exdrummer."
tS suverénním tónem: "Musíš se vžít do toho, že jseš kamzík."
Vzápětí zakopne, letí k zemi, zhmoždí si koleno a vymkne kotník.
tS jede se Štěpánem v autobuse, starostlivě pozoruje svoji nohu pokrytou modřinami, kde ji samozřejmě ukrutně bolí sebemenší dotek, a praví: "Já se jen bojím, že mi do toho někdo kopne." ehm.
pondělí 17. listopadu 2014
pondělí 12. května 2014
Psychodramatický substrát.
LM o zeleném čaji: "To se ani nezdá, jaké je to super jídlo."
Exner začne mazat tabuli na sucho, houba práší: "Nedýchejte!"
Po chvíli se zlým úsměvem dodá: "Vy, co jste přišli pozdě, klidně dýchejte. Zhluboka."
Matěj rozsvítí v kuchyni, LM zhasne a praví: "Když se zhasne, tak je tma."
Exner: "Nebudeme-li dva dny spát, tyto schopnosti nabydeme lehce."
leden, zkouškové období
LM: "Dokdy máš volno?"
tS bez zaváhání: "Do 17. listopadu."
LM: "Hm, to je nějak... dlouho."
(únor)
Hejna: "Takhle fungují dnešní Američané. V práci působí zcela normálně, pak přijde neděle, vypnou mozek a jdou do kostela."
tS o lasičkách ve městě: "Nediv se, lidi jim sebrali šperky."
(míní tím kupodivu životní prostor)
Václavík: "Příští týden tady nejsem. I kdybych vám psal do mailu cokoliv, nevěřte tomu!"
Exner: "Chci elektronickou rakev. Přece nebudu celou věčnost koukat do víka, chci alespoň nějakej program."
Exner začne mazat tabuli na sucho, houba práší: "Nedýchejte!"
Po chvíli se zlým úsměvem dodá: "Vy, co jste přišli pozdě, klidně dýchejte. Zhluboka."
Matěj rozsvítí v kuchyni, LM zhasne a praví: "Když se zhasne, tak je tma."
Exner: "Nebudeme-li dva dny spát, tyto schopnosti nabydeme lehce."
leden, zkouškové období
LM: "Dokdy máš volno?"
tS bez zaváhání: "Do 17. listopadu."
LM: "Hm, to je nějak... dlouho."
(únor)
Hejna: "Takhle fungují dnešní Američané. V práci působí zcela normálně, pak přijde neděle, vypnou mozek a jdou do kostela."
tS o lasičkách ve městě: "Nediv se, lidi jim sebrali šperky."
(míní tím kupodivu životní prostor)
Václavík: "Příští týden tady nejsem. I kdybych vám psal do mailu cokoliv, nevěřte tomu!"
Exner: "Chci elektronickou rakev. Přece nebudu celou věčnost koukat do víka, chci alespoň nějakej program."
pondělí 31. března 2014
Mystický mozek.
Exner mluví o Filónovi: "Byl pro demokracii, což bychom od chlapa, co se hrabal ve Starém Zákoně, nečekali."
Exner o geometrizaci ve filosofii: "Tradá, mně neublížíš, ty kroužící koule jedna!"
těšící se pan Exner, chystající se otevřít téma dezintegrace mozku: "Nazval jsem to tortura descartovského subjektu. Zavedeme postupně některá postižení."
Exner: "Z toho jsem vyvodil, že katolící netvoří obecné pojmy mozkem. Musím tedy připustit, že nejsou ani savci."
Exner: "Já ve své opičí nátuře..."
Exner: "Hospodin je podezřelý výraz."
Exner: "Ulítla mi houba."
Exner: "Náš mozek by byl aktuálně nekonečný. To bychom nebyli pěkní. Měli bychom hlavu jako hydrocefalové."
Václavík: "Poruchy, díky kterým vidí hlasy."
Václavík mluví o existenci přímé úměry mezi autistou a ateistou: "To by znamenalo, že většina Čechů jsou autisti. To by vysvětlovalo spoustu věcí, co se tu dějí."
Exner o geometrizaci ve filosofii: "Tradá, mně neublížíš, ty kroužící koule jedna!"
těšící se pan Exner, chystající se otevřít téma dezintegrace mozku: "Nazval jsem to tortura descartovského subjektu. Zavedeme postupně některá postižení."
Exner: "Z toho jsem vyvodil, že katolící netvoří obecné pojmy mozkem. Musím tedy připustit, že nejsou ani savci."
Exner: "Já ve své opičí nátuře..."
Exner: "Hospodin je podezřelý výraz."
Exner: "Ulítla mi houba."
Exner: "Náš mozek by byl aktuálně nekonečný. To bychom nebyli pěkní. Měli bychom hlavu jako hydrocefalové."
Václavík: "Poruchy, díky kterým vidí hlasy."
Václavík mluví o existenci přímé úměry mezi autistou a ateistou: "To by znamenalo, že většina Čechů jsou autisti. To by vysvětlovalo spoustu věcí, co se tu dějí."
čtvrtek 27. března 2014
Balkánský deník 3. část
29. čtvrtek
- vstáváme omylem v 7, na snídani zjišťujeme, že čas se zřejmě posunul o hodinu zpět - nevěděli jsme to, ánžto veškeré informace o Srbsku, které máme, jsou z filmu Černá kočka, bílý kocour a z toho vycházíme
- snídaně super, pečivo, omeleta se sýrem, med, máslo, marmeláda, mocarella a rajčatové cosi, pomerančový džus a káva, vše servírováno pinglem
- venku je chladno, v noci pršelo a byla bouřka
- chceme koupit vodu, ale máme jen eura, prodavačka v obchodě odmítá, chlápek z benzínky nám ji chce dát zadarmo
- stop na Novi Sad - bere nás celkem brzy kluk s Bosny, co tu pracuje (35. auto), jmenuje se Lazo, Lazar
- umí anglicky, je přátelský a docela upovídaný, dozvíme se pár zajímavých informací, jako třeba že jedna kapela ze Srbska se jmenuje RIBJA ČURBA, což znamená rybí polévka, nebo problémy - čurbes
- že Exit je velký, multižánrový festival
- doporučuje nám staré město SMEDEREVO na Dunaji
- projíždíme národním parkem, je to tam krásné, ale chlapec nás trošku vyděsí, když před zatáčkou uprostřed lesa plynule a s klidem začne předjíždět auto před námi a vjede do levého pruhu - hovor v autě utichne, načež s úlevou zjistíme, že oba pruhy jsou pro stejný směr, se smíchem to komentujeme
- dole na jihu Srbska to prý byla Stará Planina
- Kamelot je malý pivovar v Novi Sad
- Bosňák říká, že v Novi Sad jsou lidé "take it easy", že v Bělehradu je víc stresu
- vidíme městskou pláž na Dunaji
- grad = město
- ačkoli sám jede pouze do centra, odveze nás až za Novi Sad na dálnici, kde nás vysadí na mostu
- opatrně scházíme podél dálnice, několikrát ji přelézáme a za svodidly se vydáme hledat lepší "flek", aby tam byl někdo schopen zastavit
- jdeme kolem skládky a vůbec je to tam velice nepřívětivé, cestou potkáváme nespočet koster a mrtvol zvířat, hlavně psů, v různých stádiích rozkladu
- v místě, kde dálnici zahradili silničáři a auta tam tak musí zpomalit, stopujeme na Subotica, ale během chvilky jede okolo policejní vůz - naštěstí si nás nevšímají a nechají nás být
- velice brzy nám zastaví mladý kamioňák ze Srbska, přímo z Rumy, kde jsme nocovali (36. auto)
- jede do Dánska, umí dobře anglicky, daruje nám českou sušenku Mila, kterou tam Týna ale nakonec zapomene
- Dobr dan = srbský pozdrav
- DA = ano
- NE = ne
- SOKOL = sokol
- srbštinu celkem zvládáme
- jedeme přes Suboticu, doporučuje nám pekárnu BELA LADA (bílá ovce)
- míříme na přejezd Keleti
- potkáváme pravý SRBSKI vlak, řítí se přes silnici zničehonic, zatímco závory jsou nahoře a světlo neupozorňuje - kamioňák se jen směje a výmluvně s pokrčením ramen říká "Srbija"
- cca v 15 hodin jsme těsně před hranicemi s Maďarskem, přecházíme je pěšky, on jde vyřizovat papíry a říká, že za 1-2 hod bude parkovat na druhé straně u shopu a že nás tam zase může vzít, když budeme chtít počkat - jede až do Rajky na Slovensku dnes
- levné diskonty, lidi nakupují jako šílenci
- zkoušíme stopovat dál, po té, co se trochu občerstvíme svačinou atd.
- vezme nás luxusní audi s českou značkou (37. auto), chlápek je ze Srbska, rodiče má z Černé Hory, ale žije a pracuje na Ostravsku, jede až do Čech
- začíná pršet, jsme rádi, že jedeme
- řidič má českou ženu, žili 15 let v Americe na Floridě, děti mají americké občanství
- 5 měsíců seděl v base za to, že tam přesáhl dobu pobytu
- doporučuje nám místa v Srbsku - Zlatý Bor mezi Bělehradem a Černou Horou, jezera, na Severu nic - jen rovina a kukuřice, víc k Černé Hoře - hory, řeky, jezírka
- kolem Bělehradu hostely, centrum prý krásné, hora Avala
- Niš krásný, ale zničený - zavřené hotely, problém s ubytováním
- na jih je to divočejší (což jsme si všimli)
- mluví o Albáncích - drogy, zbraně, prostituce, mafie - nejen v ČR, ale i v Americe - to už je druhý člověk, co nám to říká, první byl Bosňák
- říká, že Albánci mají na začátku jména Mar a končí na ič
- Albánci prý původně byli katolíci, ale poturčili se
- ti co zůstali katolíky jsou prý v pohodě, původem Černohorci
- pak zaníceně vypráví o muslimských Albáncích, kteří jsou prý velice nábožensky nesnášenliví, jeho slovy "žerou rukama, vidlička pro ně nic neznamená", že prý je tam tradicí provozovat sex v rodině, tím pádem je každý druhý tělesně postižený - je to z důvodu, aby nepřišli o majetek, dále mluví o "močení na ulici a špíně"
- tvrdí, že na Balkáně bude válka každých 50 let: "vyčistíme hovna a jedeme dál"
- má srbské jméno - Srdjan
- vysadil nás přímo na začátku maďarského města Tata, které si vyhlédneme v průvodci, že je při cestě
- jede až do Brna, ale už je večer a usoudíme, že bude lepší tu přenocovat a hlavně Týna chce strávit 1 den dovolené ještě v Maďarsku, ideálně (a velice naivně) s termálními prameny a jízdou na koni, a v cestě pokračovat pak ráno
- hledáme kemp, ani mladí lidé neumí VŮBEC anglicky, jazyková situace je mírně řečeno naprosto zoufalá
- poradí nám starší pán u Town Hall, věnuje nám mapku města
- do kempu dojdeme potmě
- na vrátnici jede televize, ale nikde nikdo, po nějaké době se odhodláme vlézt do kempu a postavit si stan "natajňačku", ovšem cestou kolem bazénků a jezírek potkáváme proti nám dvě temné postavy, z nichž se z jedné vyklube pan Burns ze Simpsonů osobně, aneb pan vrátný, "noční hlídač"
- pan Burns nás kouzelným způsobem ubytuje, zkouší různé jazyky (umí srbsky a rusky, ale německy a anglicky ne), provádí nás temným a opuštěným kempem a občas blikne baterkou kamsi do houští a řekne úslužným hlasem "building" - takto nám představí toalety a sprchy, načež nám vyhradí místečko pro stan
- zaplatíme ráno (ale nemáme forinty)
- v noci už je pěkná zima, spousta podivných zvuků okolo - připadáme si jako v zoo
30. pátek
- kemp šlo naštěstí zaplatit v eurech (do centra je to slušná dálka)
- vstáváme v půl 11
- přes den je opět vedro
- v bance jsme si vybrali 10.000 forintů
- na infu nám nabídli Old Lake hotel a ERZSÉBET guest house
- jíme v restauraci, co vypadá jako loď, ale je to tam drahé oproti našemu běžnému standardu
- po předchozích zkušenostech se chceme na ubytování nejprve podívat, než řekneme "ano", ale guest house nemůžeme najít, neznáme ulici, místní nám buď nerozumí nebo neví, kde to je
- je to tu hezké, upravené, čisté - Štěpán z toho má rakouský dojem
- hmyz tu je divný, sedne si na vás a musíte ho rukou shodit na zem, jinak se ho nezbavíte
- lidé mluví takovým způsobem, že je velice únavné je poslouchat - připadají nám jako z jiné planety
- kupujeme vodu, Týna se vysíleně usazuje ve stínu parku a Štěpán se jde zeptat zpět na info
- pak se úspěšně ubytováváme u staré paní Erzsébet, hovoříme německy
- na dvorku má nevkusné rádoby antické sochy a květiny, a houpací lavičku
- velká postel, staré skříně, prostorná místnost a pěkná koupelna, nábytek jako ze zámku, 3 židle, 2 obří křesla a pohovka, 4 peřiny, lednička, mikrovlnka, za 8.000 forintů
- babča nám nabídla na ráno kafe a čaj a zapla kvůli nám bojler
- návštěva hradu, studenti vstup zdarma - hezká kachlová kamna, luxusní obří stůl na biliár z 19. století
- kostelík na kopci, ochutnáváme místní piva - Soproni a Sárkány - oboje fajn
- nějaký magor tu svlečený do půli těla nacvičuje nějaké rádoby bojové umění, pouští si k tomu hudbu
- Týna fantazíruje: "baba dělá ty peřiny z holubů, je jich tu všude hodně", "má v pokoji na stěnách bílé porcelánové talířky s růžovými pudlíky, je to ten typ" atd.
31. sobota
budíček na 7:30, vstáváme v 8:10, sbalíme si, babča na nás ťuká a zve nás k sobě naproti
- na stole v bizarně vyzdobené místnosti s nábytkem z jelenů a daňků na nás čeká skvělá snídaně, udělá nám i omeletu s masem, což se jí omlouváme, že nebudeme - jinak máme spoustu chleba, meruňkové marmelády, vynikající (nejspíš domácí) rajčátka a papriky, výborný čaj a kafe, nosí nám na stůl ještě další porce a toasty a müsli a musíme neustále odmítat, že už nám to stačí
- připadáme si jako na návštěvě u babičky
- všichni tu jezdí na kolech, na to je ta placatá krajina dobrá - také jsme neměli problémy při hledání místa na stan, plus zapíchnutí kolíků šlo jako po másle
- Štěpán jde proměnit forinty zpět na eura - v restauraci mu totiž na 50 eurovku vrátili tisíce forintů nazpět
- exchange v Tescu, jdeme na stop na nájezd na dálnici na náš starý známý Györ
- po chvíli nás bere paní, ale má něco s motorem (38. auto), abychom se nenudili
- auto přestane jet, vystoupíme, jdeme kousek pěšky podél dálnice a po chvíli nás paní dojede a nabere nás znovu
- po chvilce opět auto nejede, doplahočí se s námi ještě k benzínce a čekáme, zda problém vyřeší
- dojedeme s potížemi na kraj Komárom, a ač nás paní opakovaně přesvědčuje, že to zvládne, raději vystupujeme a měníme "cestovní plán"
- jdeme pěšky přes Dunaj
- na hranicích nikdo nekontroluje, jsme na Slovensku - Komárno
- tam skrze nás projde malé tornádo, které se přímo před našimi zraky zvedne z prachu a listí chodníku, kde zrovna stojíme, zavíří naším směrem, srazí nám krosny na zem, opře se i do nás, rozcuchá nám vlasy a vmete nám špínu ze silnice do očí, načež pokračuje jinam - to vše během několika vteřin, Týna je naprosto otřesená a nechápe: "po tom všem, tady na Slovensku!"
- na tom samém chodníku nás prakticky hned nato bere pán do Velký Meder (39. auto) s luxusním Volkswagnem, hodí nás na benzínku za město
- během chviličky nám zastaví mladý usmívající se maďarský pán se starým Slovákem v obleku vzadu (40. auto), říkáme si asi dědeček..
- brzo z nich vyleze, že jsou tu s poselstvím a jezdí od městečka k městečku - byli to Jehovisti
- netrvá to dlouho a dojde na Boha, Štěpán se pokouší o racionální diskuzi, avšak shledává, že marně, Týna se jen usmívá, mlčí a snaží se nerozesmát
- naštěstí jeli jen kousek, Šamorin
- chtěli nám dát knížku, ale měl jen v Maďarštině - "to je škoda", usmíváme se
- nabízí nám také ovoce, odmítáme, aspoň nám vnutí kontakt na papírku a odjíždějí
- po 2 minutách nám zastaví mladí sourozenci, kluk s holkou, Slováci, jedou až do Bratislavy (41. auto)
- slečna nám vypráví o svém studijním pobytě na Sicílii, studuje historii, prý by se tam stopovat bála
- kluk nás obdivuje, že máme s sebou jen tak malá zavazadla - Týna rezignovaně: "Ano, mám dojem, že tohle tričko mám na sobě už asi měsíc. Aby taky ne, když 3/4 mé krosny zabírá spacák."
- vezmou nás až na vlakové nádraží, kupujeme lístek za 0.78 do Devínská Nová ves, plánujeme odtamtud dojít na dálnici směr Brno
- obyčejná voda v Bratislavě na nádraží stojí 1.20 euro
- celkem zdlouhavé cesta kolem Stupavy, kde je však nádherné večerní světlo a slunečnicová pole
- Štěpán se stává pánem kruhového objezdu a Týna vyplaší bažanta, který se s řevem vznese z pole a odlétá do křoví opodál: "nikdy bych nevěřila, že toho ten tvor bude schopen"
- když konečně dojdeme na ten správný směr na dálnici, zvedneme ceduli s nápisem "CZ" a zastaví nám 2 Poláci v kamionu
- darují nám plechovku polského piva Lech, dále doporučují Živec
- jsou příjemní, jsou to bráchové a ačkoli působí namakaným dojmem, záhy poznáváme jejich takřka rodinnou atmosféru, usmívají se od ucha k uchu, vaří si tam kávu, nabízí nám sušenky, pouští si tam film - kvůli nám ho pauzli, mají rádi podezřelé hudební stanice, "něžné melodie"
- berou nás za Brno na benzínku, směr Praha - prý počkají, než nás někdo vezme a opravdu nás vidí odjíždět
- prakticky okamžitě nám tam staví člověk z Prahy, ačkoli je už tma (43. auto)
- stěhuje, jede sám a prý přesně někoho jako stopaře potřeboval, protože se mu chce hrozně spát a potřebuje zabavit mluvením
- rozebíráme všechno možné, od jeho sexuálního života, přes technopárty v Maďarsku až po knihu Doba jedová a seriál Hra o trůny
- D1 je plna překážek, pásy v dodávce nemá, ale naštěstí přežíváme všichni ve zdraví a my jsme úspěšně vysazeni pěkně ve Vršovicích přímo na tramvaji Koh-i-noor (22:30)
- Týně se po příjezdu do Prahy z letargie probudí mobil a objeví se zpráva "Vítejte v Rakousku"
- poté, co jí mobilní síť nefungovala celou dovolenou v Bulharsku ani Sbrsku
- nasedáme do tramvaje, kde jsou Maďaři
- když Týna 1. září přijde na pokladnu na Hlaváku v Praze, prodavač na ni rovnou mluví anglicky - ano, byla to dlouhá dovolená :)
- vstáváme omylem v 7, na snídani zjišťujeme, že čas se zřejmě posunul o hodinu zpět - nevěděli jsme to, ánžto veškeré informace o Srbsku, které máme, jsou z filmu Černá kočka, bílý kocour a z toho vycházíme
- snídaně super, pečivo, omeleta se sýrem, med, máslo, marmeláda, mocarella a rajčatové cosi, pomerančový džus a káva, vše servírováno pinglem
- venku je chladno, v noci pršelo a byla bouřka
- chceme koupit vodu, ale máme jen eura, prodavačka v obchodě odmítá, chlápek z benzínky nám ji chce dát zadarmo
- stop na Novi Sad - bere nás celkem brzy kluk s Bosny, co tu pracuje (35. auto), jmenuje se Lazo, Lazar
- umí anglicky, je přátelský a docela upovídaný, dozvíme se pár zajímavých informací, jako třeba že jedna kapela ze Srbska se jmenuje RIBJA ČURBA, což znamená rybí polévka, nebo problémy - čurbes
- že Exit je velký, multižánrový festival
- doporučuje nám staré město SMEDEREVO na Dunaji
- projíždíme národním parkem, je to tam krásné, ale chlapec nás trošku vyděsí, když před zatáčkou uprostřed lesa plynule a s klidem začne předjíždět auto před námi a vjede do levého pruhu - hovor v autě utichne, načež s úlevou zjistíme, že oba pruhy jsou pro stejný směr, se smíchem to komentujeme
- dole na jihu Srbska to prý byla Stará Planina
- Kamelot je malý pivovar v Novi Sad
- Bosňák říká, že v Novi Sad jsou lidé "take it easy", že v Bělehradu je víc stresu
- vidíme městskou pláž na Dunaji
- grad = město
- ačkoli sám jede pouze do centra, odveze nás až za Novi Sad na dálnici, kde nás vysadí na mostu
- opatrně scházíme podél dálnice, několikrát ji přelézáme a za svodidly se vydáme hledat lepší "flek", aby tam byl někdo schopen zastavit
- jdeme kolem skládky a vůbec je to tam velice nepřívětivé, cestou potkáváme nespočet koster a mrtvol zvířat, hlavně psů, v různých stádiích rozkladu
- v místě, kde dálnici zahradili silničáři a auta tam tak musí zpomalit, stopujeme na Subotica, ale během chvilky jede okolo policejní vůz - naštěstí si nás nevšímají a nechají nás být
- velice brzy nám zastaví mladý kamioňák ze Srbska, přímo z Rumy, kde jsme nocovali (36. auto)
- jede do Dánska, umí dobře anglicky, daruje nám českou sušenku Mila, kterou tam Týna ale nakonec zapomene
- Dobr dan = srbský pozdrav
- DA = ano
- NE = ne
- SOKOL = sokol
- srbštinu celkem zvládáme
- jedeme přes Suboticu, doporučuje nám pekárnu BELA LADA (bílá ovce)
- míříme na přejezd Keleti
- potkáváme pravý SRBSKI vlak, řítí se přes silnici zničehonic, zatímco závory jsou nahoře a světlo neupozorňuje - kamioňák se jen směje a výmluvně s pokrčením ramen říká "Srbija"
- cca v 15 hodin jsme těsně před hranicemi s Maďarskem, přecházíme je pěšky, on jde vyřizovat papíry a říká, že za 1-2 hod bude parkovat na druhé straně u shopu a že nás tam zase může vzít, když budeme chtít počkat - jede až do Rajky na Slovensku dnes
- levné diskonty, lidi nakupují jako šílenci
- zkoušíme stopovat dál, po té, co se trochu občerstvíme svačinou atd.
- vezme nás luxusní audi s českou značkou (37. auto), chlápek je ze Srbska, rodiče má z Černé Hory, ale žije a pracuje na Ostravsku, jede až do Čech
- začíná pršet, jsme rádi, že jedeme
- řidič má českou ženu, žili 15 let v Americe na Floridě, děti mají americké občanství
- 5 měsíců seděl v base za to, že tam přesáhl dobu pobytu
- doporučuje nám místa v Srbsku - Zlatý Bor mezi Bělehradem a Černou Horou, jezera, na Severu nic - jen rovina a kukuřice, víc k Černé Hoře - hory, řeky, jezírka
- kolem Bělehradu hostely, centrum prý krásné, hora Avala
- Niš krásný, ale zničený - zavřené hotely, problém s ubytováním
- na jih je to divočejší (což jsme si všimli)
- mluví o Albáncích - drogy, zbraně, prostituce, mafie - nejen v ČR, ale i v Americe - to už je druhý člověk, co nám to říká, první byl Bosňák
- říká, že Albánci mají na začátku jména Mar a končí na ič
- Albánci prý původně byli katolíci, ale poturčili se
- ti co zůstali katolíky jsou prý v pohodě, původem Černohorci
- pak zaníceně vypráví o muslimských Albáncích, kteří jsou prý velice nábožensky nesnášenliví, jeho slovy "žerou rukama, vidlička pro ně nic neznamená", že prý je tam tradicí provozovat sex v rodině, tím pádem je každý druhý tělesně postižený - je to z důvodu, aby nepřišli o majetek, dále mluví o "močení na ulici a špíně"
- tvrdí, že na Balkáně bude válka každých 50 let: "vyčistíme hovna a jedeme dál"
- má srbské jméno - Srdjan
- vysadil nás přímo na začátku maďarského města Tata, které si vyhlédneme v průvodci, že je při cestě
- jede až do Brna, ale už je večer a usoudíme, že bude lepší tu přenocovat a hlavně Týna chce strávit 1 den dovolené ještě v Maďarsku, ideálně (a velice naivně) s termálními prameny a jízdou na koni, a v cestě pokračovat pak ráno
- hledáme kemp, ani mladí lidé neumí VŮBEC anglicky, jazyková situace je mírně řečeno naprosto zoufalá
- poradí nám starší pán u Town Hall, věnuje nám mapku města
- do kempu dojdeme potmě
- na vrátnici jede televize, ale nikde nikdo, po nějaké době se odhodláme vlézt do kempu a postavit si stan "natajňačku", ovšem cestou kolem bazénků a jezírek potkáváme proti nám dvě temné postavy, z nichž se z jedné vyklube pan Burns ze Simpsonů osobně, aneb pan vrátný, "noční hlídač"
- pan Burns nás kouzelným způsobem ubytuje, zkouší různé jazyky (umí srbsky a rusky, ale německy a anglicky ne), provádí nás temným a opuštěným kempem a občas blikne baterkou kamsi do houští a řekne úslužným hlasem "building" - takto nám představí toalety a sprchy, načež nám vyhradí místečko pro stan
- zaplatíme ráno (ale nemáme forinty)
- v noci už je pěkná zima, spousta podivných zvuků okolo - připadáme si jako v zoo
30. pátek
- kemp šlo naštěstí zaplatit v eurech (do centra je to slušná dálka)
- vstáváme v půl 11
- přes den je opět vedro
- v bance jsme si vybrali 10.000 forintů
- na infu nám nabídli Old Lake hotel a ERZSÉBET guest house
- jíme v restauraci, co vypadá jako loď, ale je to tam drahé oproti našemu běžnému standardu
- po předchozích zkušenostech se chceme na ubytování nejprve podívat, než řekneme "ano", ale guest house nemůžeme najít, neznáme ulici, místní nám buď nerozumí nebo neví, kde to je
- je to tu hezké, upravené, čisté - Štěpán z toho má rakouský dojem
- hmyz tu je divný, sedne si na vás a musíte ho rukou shodit na zem, jinak se ho nezbavíte
- lidé mluví takovým způsobem, že je velice únavné je poslouchat - připadají nám jako z jiné planety
- kupujeme vodu, Týna se vysíleně usazuje ve stínu parku a Štěpán se jde zeptat zpět na info
- pak se úspěšně ubytováváme u staré paní Erzsébet, hovoříme německy
- na dvorku má nevkusné rádoby antické sochy a květiny, a houpací lavičku
- velká postel, staré skříně, prostorná místnost a pěkná koupelna, nábytek jako ze zámku, 3 židle, 2 obří křesla a pohovka, 4 peřiny, lednička, mikrovlnka, za 8.000 forintů
- babča nám nabídla na ráno kafe a čaj a zapla kvůli nám bojler
- návštěva hradu, studenti vstup zdarma - hezká kachlová kamna, luxusní obří stůl na biliár z 19. století
- kostelík na kopci, ochutnáváme místní piva - Soproni a Sárkány - oboje fajn
- nějaký magor tu svlečený do půli těla nacvičuje nějaké rádoby bojové umění, pouští si k tomu hudbu
- Týna fantazíruje: "baba dělá ty peřiny z holubů, je jich tu všude hodně", "má v pokoji na stěnách bílé porcelánové talířky s růžovými pudlíky, je to ten typ" atd.
31. sobota
budíček na 7:30, vstáváme v 8:10, sbalíme si, babča na nás ťuká a zve nás k sobě naproti
- na stole v bizarně vyzdobené místnosti s nábytkem z jelenů a daňků na nás čeká skvělá snídaně, udělá nám i omeletu s masem, což se jí omlouváme, že nebudeme - jinak máme spoustu chleba, meruňkové marmelády, vynikající (nejspíš domácí) rajčátka a papriky, výborný čaj a kafe, nosí nám na stůl ještě další porce a toasty a müsli a musíme neustále odmítat, že už nám to stačí
- připadáme si jako na návštěvě u babičky
- všichni tu jezdí na kolech, na to je ta placatá krajina dobrá - také jsme neměli problémy při hledání místa na stan, plus zapíchnutí kolíků šlo jako po másle
- Štěpán jde proměnit forinty zpět na eura - v restauraci mu totiž na 50 eurovku vrátili tisíce forintů nazpět
- exchange v Tescu, jdeme na stop na nájezd na dálnici na náš starý známý Györ
- po chvíli nás bere paní, ale má něco s motorem (38. auto), abychom se nenudili
- auto přestane jet, vystoupíme, jdeme kousek pěšky podél dálnice a po chvíli nás paní dojede a nabere nás znovu
- po chvilce opět auto nejede, doplahočí se s námi ještě k benzínce a čekáme, zda problém vyřeší
- dojedeme s potížemi na kraj Komárom, a ač nás paní opakovaně přesvědčuje, že to zvládne, raději vystupujeme a měníme "cestovní plán"
- jdeme pěšky přes Dunaj
- na hranicích nikdo nekontroluje, jsme na Slovensku - Komárno
- tam skrze nás projde malé tornádo, které se přímo před našimi zraky zvedne z prachu a listí chodníku, kde zrovna stojíme, zavíří naším směrem, srazí nám krosny na zem, opře se i do nás, rozcuchá nám vlasy a vmete nám špínu ze silnice do očí, načež pokračuje jinam - to vše během několika vteřin, Týna je naprosto otřesená a nechápe: "po tom všem, tady na Slovensku!"
- na tom samém chodníku nás prakticky hned nato bere pán do Velký Meder (39. auto) s luxusním Volkswagnem, hodí nás na benzínku za město
- během chviličky nám zastaví mladý usmívající se maďarský pán se starým Slovákem v obleku vzadu (40. auto), říkáme si asi dědeček..
- brzo z nich vyleze, že jsou tu s poselstvím a jezdí od městečka k městečku - byli to Jehovisti
- netrvá to dlouho a dojde na Boha, Štěpán se pokouší o racionální diskuzi, avšak shledává, že marně, Týna se jen usmívá, mlčí a snaží se nerozesmát
- naštěstí jeli jen kousek, Šamorin
- chtěli nám dát knížku, ale měl jen v Maďarštině - "to je škoda", usmíváme se
- nabízí nám také ovoce, odmítáme, aspoň nám vnutí kontakt na papírku a odjíždějí
- po 2 minutách nám zastaví mladí sourozenci, kluk s holkou, Slováci, jedou až do Bratislavy (41. auto)
- slečna nám vypráví o svém studijním pobytě na Sicílii, studuje historii, prý by se tam stopovat bála
- kluk nás obdivuje, že máme s sebou jen tak malá zavazadla - Týna rezignovaně: "Ano, mám dojem, že tohle tričko mám na sobě už asi měsíc. Aby taky ne, když 3/4 mé krosny zabírá spacák."
- vezmou nás až na vlakové nádraží, kupujeme lístek za 0.78 do Devínská Nová ves, plánujeme odtamtud dojít na dálnici směr Brno
- obyčejná voda v Bratislavě na nádraží stojí 1.20 euro
- celkem zdlouhavé cesta kolem Stupavy, kde je však nádherné večerní světlo a slunečnicová pole
- Štěpán se stává pánem kruhového objezdu a Týna vyplaší bažanta, který se s řevem vznese z pole a odlétá do křoví opodál: "nikdy bych nevěřila, že toho ten tvor bude schopen"
- když konečně dojdeme na ten správný směr na dálnici, zvedneme ceduli s nápisem "CZ" a zastaví nám 2 Poláci v kamionu
- darují nám plechovku polského piva Lech, dále doporučují Živec
- jsou příjemní, jsou to bráchové a ačkoli působí namakaným dojmem, záhy poznáváme jejich takřka rodinnou atmosféru, usmívají se od ucha k uchu, vaří si tam kávu, nabízí nám sušenky, pouští si tam film - kvůli nám ho pauzli, mají rádi podezřelé hudební stanice, "něžné melodie"
- berou nás za Brno na benzínku, směr Praha - prý počkají, než nás někdo vezme a opravdu nás vidí odjíždět
- prakticky okamžitě nám tam staví člověk z Prahy, ačkoli je už tma (43. auto)
- stěhuje, jede sám a prý přesně někoho jako stopaře potřeboval, protože se mu chce hrozně spát a potřebuje zabavit mluvením
- rozebíráme všechno možné, od jeho sexuálního života, přes technopárty v Maďarsku až po knihu Doba jedová a seriál Hra o trůny
- D1 je plna překážek, pásy v dodávce nemá, ale naštěstí přežíváme všichni ve zdraví a my jsme úspěšně vysazeni pěkně ve Vršovicích přímo na tramvaji Koh-i-noor (22:30)
- Týně se po příjezdu do Prahy z letargie probudí mobil a objeví se zpráva "Vítejte v Rakousku"
- poté, co jí mobilní síť nefungovala celou dovolenou v Bulharsku ani Sbrsku
- nasedáme do tramvaje, kde jsou Maďaři
- když Týna 1. září přijde na pokladnu na Hlaváku v Praze, prodavač na ni rovnou mluví anglicky - ano, byla to dlouhá dovolená :)
pátek 3. ledna 2014
Balkánský deník, 2. část
24. sobota
- ráno snídáme na vrcholu kamenů za východu slunce
- chvíli stopujeme na malé silnici přímo před Pobiti Kamani na Devnja, ale jezdí málo aut
- popojdeme tedy na dálnici a během chviličky nám na nájezdu zastaví rozjetý kamion a vezme nás za Šumen (25. auto) na odbočku na Veliko Tarnovo
- tam nás vzápětí nabere šílený ajťák ze Sofie (26. auto), co pracuje ve Varně a jezdí tuhle trasu každý týden, prý ho to "nudí", má luxusní Audi, vypadá "buržo", ale chová se příjemně, pomůže nám naložit věci a dokonce nám nabízí svou nenačatou vodu, když mu vysvětlujeme, že se svezeme jen na nejbližší benzínku, protože potřebujeme doplnit zásoby - na benzínce nám brzy zastaví a ještě se ptá, jestli na tu vodu chceme peníze
- už má na předním sedadle jednoho stopaře, Bulhara, kterého veze z Varny a který se jen křečovitě usmívá a nemluví - brzy pochopíme proč - frčíme si to totiž standardně přes 200, občas 220
- je to nejrychlejší jízda našich životů, čekáme, kdy se zabijeme - ale kupodivu z toho máme až euforickou radost a smějeme se
- staví nás policie - prý ho tam chytají pravidelně týden co týden, už se vzájemně znají, vždycky na ně zapomene a nezpomalí - tak pokutu zaplatí a jedeme dál stejnou rychlostí jako předtím, prý "no problem"
- ujeli jsme 200km ze Šumenu do Veliko Tarnovo po okreskách (Týna v jednom místě zahlédne výstražnou ceduli max. 40 km/1hod) za 1 hodinu, vysadí nás na zastávce busu směrem do centra a pokračuje dál
- na ulici nás odchytil místňák s nabídkou ubytování, rozhodneme se to vyzkoušet - a nelitujeme, bydlíme levně přímo v centru v historické části za 30 leva za pokoj, je to tam super, nad námi rodinka Rusáků
- mocný Carevec a překrásná křivolaká Gorka ulice
- na protějším vršku jsou základy 17. kostelů
- večer jsme na neskutečně levné pizze v restauraci poblíž našeho ubytování, kterou nám doporučil místňák - dáváme si ještě delikátní zapečené brambory, luxus, pozorujeme večerní ruch a kočku, která chodí nad restaurací po plátěné střeše
21:30 posloucháme hudbu ze srazu motorkářů - zpěv heavy, slova "anana", sedíme před pravoslavným kostelem, pijeme místní víno MAVRUT
romantický večer v režii Štěpána: sedíme s lahvinkou vína a kupou ubrebentěných Španělů, posléze i kupou Muslimů a všichni koukáme na nasvícený Carevec
25. neděle
- budíček v 9, v 10 odevzdáváme pokoj (po předchozí domluvě)
- dáváme si vynikající zmrzlinu, která se prodává na váhu, bulharsky sladoled - Týna tvrdí, že je to nejlepší zmrzlina jejího života - dáváme si meloun a ananas
- po posezení v místním parku a zdolávání kopců zmrzliny jdeme na stop - dojdeme nakonec až na 3. místo za městem, kde je ještě 1 stopař, kterého ale vzápětí vezme auto
- smrdí tam mrtvý pes
- vzal nás chlápek, co jede do Plovdivu (27. auto) - má prý dovolenou a pracuje v Saúdské Arábii jako farmaceutik, vzal nás přes pohoří Stará Planina, samé serpentiny, nahoře jsme udělali krátkou zastávku na občerstvení a výhled - vysadil nás přímo u kempu před Kazanlakem
- v kempu jsme jediný stan, pak jsou tam nejspíš ubytováni jedni lidé v chatce, kteří ale brzy odjíždí
- dostáváme klíč od chatky, kde je prý sprcha a wc - následně zjišťujeme, že sprcha je přímo na záchodě - napojena do umyvadla
- vyjdeme před kemp a zastaví nám sama od sebe paní (28. auto) a vezme nás cca 1 km do Kazanlacku - dojdeme do centra, které je tvořeno 2 třídami s restauracemi a parkem
- návštěva Thrácké hrobky - originál zavřený, k prohlídce je zhotovena kopie - vstup 1 leva pro studenty, fotky, jak se posléze dovídáme, za 5 leva - pár jsme jich tedy demonstrativně smazali, ale zbytek si tajně necháváme a odmítáme to zaplatit, což nám prochází
- dáváme si poblíž hnusnou pizzu s houbami, lístek v azbuce a bulharštině nám pomáhá čišnice přeložit do angličtiny
- pak si spravíme chuť v centru točenou Zagorkou, Týna "machruje" a píše vzkazy v azbuce
- jdeme zpět pěšky po cyklostezce, jelikož chodník je zarostlý trávou
Štěpán: "bohatá stepní společenstva"
- louka plná rostlin, které vypadají jako dekorační suché vazby
- poprvé potkáváme výstražnou ceduli "Černá tečka"
26. pondělí
- budíček = řehtání koně, následně před stanem prošel ježek a okolo pobíhá pitbull, který neposlouchá na volání paničky a očichává stan
- podivné zvuky ptactva v rajské zahradě, mravenci, veverky a my
jdeme na stop, u kempu nás nabral pán, který nás zavezl (29. auto) do centra před hotel Kazanlack, zřejmě nabyl dojmu, že se tam chceme ubytovat
- nákup v Bille, jdeme na benzínku na výpadovku na Sofii, za chviličku zastaví pán v růžové košili, která nás vzal za Karlovo, kde měl pracovní meeting (30. auto)
- zastávka na Praskalo - vodopád nad Kalofer (kde prý pán vyrůstal), pouští (až moc nahlas na Týny vkus) Pink Floyd, vykládá nám o své filosofii pěti smyslů, tvrdí, že procestoval velkou část světa
- vzápětí nám zastaví vidlák, co mluví jen bulharsky (31. auto), má polorozbité staré auto, vzadu veze ovoce, čekáme, kdy upadnou dveře nebo tak něco - říká nám (nebo si to aspoň myslíme), že má 200 ovcí a 50 koní, krátce zastavuje u vodního pramene ze skály, natáčí vodu do své petky, kterou nám nabízí
- zastaví nám za Koprivštica, kde bydlí - nabízí nám exkurzi, ale odmítáme
- okolí odpočívadla, kde dál stopujeme (a hrajeme kamínkový fotbal), vypadá jako vystřižené z úvodních titulků Twin Peaks
- staví nám paní umělkyně (32. auto), co studovala v Holandsku, kde teď také žije
- neustále zamyká auto, volant, je hodně vystresovaná z řízení, taky velmi upovídaná, bavíme se o politice
- je ale moc hodná, odveze nás přímo do centra Sofie a hledá s námi hostel, dokonce nám nabízí, že se zeptá přítele malíře, jestli u něj můžeme přespat, což odmítáme a nakonec jí vyloženě "prcháme" s tím, že ubytování najdeme sami
Štěpán romantik číslo 2: "Mé přání je tvým rozkazem."
ubytování po drobných nesnázích (informace z našeho průvodce, ačkoli jsou zakresleny na mapě, v realitě neexistují), se ptáme místňáka a brzy nalézáme skvělý hostel v centru, dostáváme klíčky a jdeme odhodit věci na pokoj, kde už spí jakýsi člověk a jsou tam s námi další tři (německé?) turistky, vyrážíme obhlédnout město
- dáváme si vynikající fíkovou zmrzlinu, okolo běhají dvoubarevní divno-mravenci (červené zadečky, černá hruď)
- večer si dáváme víno (s mravenci) u impozantního chrámu Alexandra Něvského, plus osvěžující citronádu, okolo prochází demonstrace - hlasitě pískají, křičí, bubnují, zvoní a zpívají - musí se nechat, že to má skvělý rytmus a astmosféru, která by člověka snadno strhla, aby se přidal do jejich průvodu - my však jen pokračujeme v pití vína
- paní, co nás vezla, říkala, že je tu demonstrace každý den, což se nám potvrzuje
romantika v režii Štěpána číslo 3: kouká se na pořad o vaření - skrze kmen břízy
náhlý obrat: "Tak ti dám všechny svoje peníze."
u mešity byli drzí arabové - řekli nám, ať jsme silent, když jsme se tam na chvíli zastavili a prohodili asi dvě věty, následně se bavíme představami, jak bychom se mohli pomstít a udělat jim tam "rozruch", ale jsme rozumní
27. úterý
- vynikající snídaně v režii hostelu v Sofii - švestky, melouny, nugeta, bohatý výběr všeho, náležitě si to užíváme, spadá do toho také 1. kafe po Alba Iulii
Štěpán se zbavuje své závislosti na kafi: "Je fakt, že se mi vždycky večer chtělo spát."
navštěvujeme místní archeologické muzeum, mají tam krásný rhyton s hlavou jehňátka (telátka?)
- u chrámu Alexandra Něvskeho probíhá jakási vojenská přehlídka, mají tam natažený červený koberec, zřejmě se chystá příjezd nějaké vážené osobnosti
- potkáváme další demonstraci, jdeme na oběd do vegetariánské restaurace Luna, kde mají kouzelné záchodky
- na hlavní třídě Vitoša má Panda Travel
- na vlakovém nádraží v Sofii je na informacích protivná baba, tvrdí, že do Srbska nic nejede, naštěstí potkáváme pána, co umí anglicky a kupujeme lístky do Dragoman, což je 12 km od hranic
- lokální vlak stojí 3 leva za osobu, jejich systém v označování nástupišť je pro nás velkou záhadou, ale odchytáváme jakousi paní průvodčí, která nás dovede ke správnému vlaku
Dragoman je hrozné místo, jak zjišťujeme po výstupu z vlaku (který měl rozstříštěné okénko, zřejmě od nějakého velkého kamene)
- Štěpán má vzápětí nepříjemný oční incident s jakousi velkou mouchou, ale máme jiné starosti - 2 cesty nám blokují 3 velcí psi, kteří se tu volně potulují a nevypadají zrovna přívětivě
- jdeme s krosnami na "pěknou vycházku" přes pole s kameny, doufáme, že nás nezahlédne žádný místňák (Týna má vhodný maskovací oděv - červenou, aby byla vidět už zdálky)
- potkáváme krávy a býka (?), stáčíme to tedy rychle k ovcím, Týna během úprku padá na kameny a namlátí si kolena, ale opět máme jiné starosti - adrenalin to odsouvá ze středu zájmu
- najdeme podivné oplocené místo, stanujeme nad ním v úpatí hor pod lesem u vodního zdroje - Týna se celou noc bojí, že přijde medvěd
Štěpán: "Z mega croassantu jsem udělal mini." - Týna večeří Bárnyho, který strávil nějaký čas na dně Štěpánova batohu, ukazuje na jeho vyteklou náplň a tvrdí, že se před smrtí chudák "strachy počůral".
28. středa
ráno je všude kolem mlha, prší, je zima, vstáváme brzo a chceme sbalit stan, dokud není moc světla - vidí nás přitom majitel oploceného pozemku, který mezitím přijel a něco tam začal vykládat, jsme rádi, že jsme nestanovali tam - což Týna původně navrhovala (kvůli plotu)
- cestou přes Dragoman potkáváme starou babku, přidávají se k nám 2 psi a jdou s námi až k hlavní silnici, dále na nás koukají 2 krávy, co se jen tak volně popásají u cesty
- psy zaháníme, aby je něco nepřejelo, musíme na ně tedy křičet a předstírat, že po nich házíme kameny - okamžitě vědí, co to znamená a se staženými ocasy chudáci běží pryč, ale neustále se ohlížejí a po chvilce se vždy vrací a jdou kus za námi
- píšeme si ceduli "10 km" místo Srbska nebo názvu města, sveze nás chlápek až ke hranicím (33. auto), přecházíme je pěšky na občanku - předcházíme všechny auta, která nás předtím nevzaly, ha!
- po ranní zimě začíná opět pálit slunce a je zase vedro
- na druhé straně u Xchange se bavíme se sympatickou slečnou ze Srbska, učí nás "Dobr den" a "Chvála" = děkuji
- mají tam turecké záchody (a je tam taky hodně zahalených Turkyň s mnoha dětmi) a vosy
- za 25 eur dostáváme 2500 dinárů
- jdeme si sednout ke stolu ven před restauraci, nic si neobjednáváme, jíme své vlastní jídlo, ale obsluha se na nás po krátkém rozhovoru chápavě usmívá a nechává nás tu sedět, později zjišťujeme, že Srbové pohlíží na Bulhary jako na socky, tedy se asi nedivil ničemu
- potkáváme dva stopaře, kluky z Polska - prý tam čekají už dvě hodiny, jdeme tedy dál pěšky, odpočíváme pod mostem
Štěpán začíná hovořit po SRBSKI, hlavně buranský důrazný přízvuk si užívá
- dojdeme do vsi Dimitrov, kde je to plné rozpadlých baráků, chatrčí a dřevěných plotů se zarostlými a zpustlými zahrádkami, chvíli stopujeme, bere nás chlápek, co jede z Varny do Francie (34. auto), prý nás vezme do Bělehradu, má staré luxusní auto, Jaguár z roku 89
- projíždímě nádhernými skalami, skrze ně vedou tunely, vedle silnice jsou kaňony - Sicevo Canyon
- nakonec nás vezme až 55km za Bělehrad, poblíž města Ruma, venku u Bělehradu totiž zuřila bouřka, tady prší, schováváme se chvíli pod mostem
Týna se baví svou příšernou fialovou igelitovou pláštěnkou a tanče a mávaje rukama zpívá "We are under the bridge, Charlie." = srbská verze
- procházíme mýtné pěšky, stopujeme, chceme "na Ruma"
- taxi nám nabízí svezení do Novi Sad za 10 euro pro oba, ale odmítáme
Týna: "Jak to mám napsat?"
Štěpán: "Normálně, cyrilicí."
Týna se holedbá: "Já už jsem machr na cyrilici."
Štěpán jí koukne přes rameno: "A nemá S bejt C?"
Týna: "Nojo, mám to blbě."
- jdeme pěšky do Ruma, opět potkáváme toulavého psa
Štěpán: "Pojízdný čmelín."
- v Rumě nacházíme Motel Vulin v buržo čtvrti, vypadá luxusně, jdeme se zeptat na cenu -- 28 euro (2800 DIN) pro oba za pokoj, i se snídaní (7-11 h), bereme to - pán na recepci byl moc příjemný, na to, jak je to buržo a na to, jak jsme vypadali po noci u Dragomanu, ptal se, jestli máme auto nebo motorku, že si to můžeme zaparkovat na dvoře - poté, co jsme odpověděli záporně, se na nás překvapeně podíval a nahlas se smál: "Nothing?", zřejmě nechápal, jak jsme se tam dostali
- růžový pokojíček v podkroví je luxusní, mají tam saténová prostěradla i povlečení, s nádhernou koupelnou, kde je spousta ručníků, mýdlo, sprchový gel a dokonce i fén, Týna je štěstím bez sebe
- posléze zjišťujeme, že sprchový gel nelze "vymáčknout", Štěpán použije hrubé násilí a podaří se mu to - nadšeně hřímá "to je SRBSKI SYSTEM!"
- na schodech jsou červené koberce a na oknech zlaté závěsy, dveře na kartu, připadáme si tam až nepatřičně
pokoj pro dva srbsky: Dvokrevetni soba
pití: alkoholna pica
- pivo jelen za 264 DIN
- ráno snídáme na vrcholu kamenů za východu slunce
- chvíli stopujeme na malé silnici přímo před Pobiti Kamani na Devnja, ale jezdí málo aut
- popojdeme tedy na dálnici a během chviličky nám na nájezdu zastaví rozjetý kamion a vezme nás za Šumen (25. auto) na odbočku na Veliko Tarnovo
- tam nás vzápětí nabere šílený ajťák ze Sofie (26. auto), co pracuje ve Varně a jezdí tuhle trasu každý týden, prý ho to "nudí", má luxusní Audi, vypadá "buržo", ale chová se příjemně, pomůže nám naložit věci a dokonce nám nabízí svou nenačatou vodu, když mu vysvětlujeme, že se svezeme jen na nejbližší benzínku, protože potřebujeme doplnit zásoby - na benzínce nám brzy zastaví a ještě se ptá, jestli na tu vodu chceme peníze
- už má na předním sedadle jednoho stopaře, Bulhara, kterého veze z Varny a který se jen křečovitě usmívá a nemluví - brzy pochopíme proč - frčíme si to totiž standardně přes 200, občas 220
- je to nejrychlejší jízda našich životů, čekáme, kdy se zabijeme - ale kupodivu z toho máme až euforickou radost a smějeme se
- staví nás policie - prý ho tam chytají pravidelně týden co týden, už se vzájemně znají, vždycky na ně zapomene a nezpomalí - tak pokutu zaplatí a jedeme dál stejnou rychlostí jako předtím, prý "no problem"
- ujeli jsme 200km ze Šumenu do Veliko Tarnovo po okreskách (Týna v jednom místě zahlédne výstražnou ceduli max. 40 km/1hod) za 1 hodinu, vysadí nás na zastávce busu směrem do centra a pokračuje dál
- na ulici nás odchytil místňák s nabídkou ubytování, rozhodneme se to vyzkoušet - a nelitujeme, bydlíme levně přímo v centru v historické části za 30 leva za pokoj, je to tam super, nad námi rodinka Rusáků
- mocný Carevec a překrásná křivolaká Gorka ulice
- na protějším vršku jsou základy 17. kostelů
- večer jsme na neskutečně levné pizze v restauraci poblíž našeho ubytování, kterou nám doporučil místňák - dáváme si ještě delikátní zapečené brambory, luxus, pozorujeme večerní ruch a kočku, která chodí nad restaurací po plátěné střeše
21:30 posloucháme hudbu ze srazu motorkářů - zpěv heavy, slova "anana", sedíme před pravoslavným kostelem, pijeme místní víno MAVRUT
romantický večer v režii Štěpána: sedíme s lahvinkou vína a kupou ubrebentěných Španělů, posléze i kupou Muslimů a všichni koukáme na nasvícený Carevec
25. neděle
- budíček v 9, v 10 odevzdáváme pokoj (po předchozí domluvě)
- dáváme si vynikající zmrzlinu, která se prodává na váhu, bulharsky sladoled - Týna tvrdí, že je to nejlepší zmrzlina jejího života - dáváme si meloun a ananas
- po posezení v místním parku a zdolávání kopců zmrzliny jdeme na stop - dojdeme nakonec až na 3. místo za městem, kde je ještě 1 stopař, kterého ale vzápětí vezme auto
- smrdí tam mrtvý pes
- vzal nás chlápek, co jede do Plovdivu (27. auto) - má prý dovolenou a pracuje v Saúdské Arábii jako farmaceutik, vzal nás přes pohoří Stará Planina, samé serpentiny, nahoře jsme udělali krátkou zastávku na občerstvení a výhled - vysadil nás přímo u kempu před Kazanlakem
- v kempu jsme jediný stan, pak jsou tam nejspíš ubytováni jedni lidé v chatce, kteří ale brzy odjíždí
- dostáváme klíč od chatky, kde je prý sprcha a wc - následně zjišťujeme, že sprcha je přímo na záchodě - napojena do umyvadla
- vyjdeme před kemp a zastaví nám sama od sebe paní (28. auto) a vezme nás cca 1 km do Kazanlacku - dojdeme do centra, které je tvořeno 2 třídami s restauracemi a parkem
- návštěva Thrácké hrobky - originál zavřený, k prohlídce je zhotovena kopie - vstup 1 leva pro studenty, fotky, jak se posléze dovídáme, za 5 leva - pár jsme jich tedy demonstrativně smazali, ale zbytek si tajně necháváme a odmítáme to zaplatit, což nám prochází
- dáváme si poblíž hnusnou pizzu s houbami, lístek v azbuce a bulharštině nám pomáhá čišnice přeložit do angličtiny
- pak si spravíme chuť v centru točenou Zagorkou, Týna "machruje" a píše vzkazy v azbuce
- jdeme zpět pěšky po cyklostezce, jelikož chodník je zarostlý trávou
Štěpán: "bohatá stepní společenstva"
- louka plná rostlin, které vypadají jako dekorační suché vazby
- poprvé potkáváme výstražnou ceduli "Černá tečka"
26. pondělí
- budíček = řehtání koně, následně před stanem prošel ježek a okolo pobíhá pitbull, který neposlouchá na volání paničky a očichává stan
- podivné zvuky ptactva v rajské zahradě, mravenci, veverky a my
jdeme na stop, u kempu nás nabral pán, který nás zavezl (29. auto) do centra před hotel Kazanlack, zřejmě nabyl dojmu, že se tam chceme ubytovat
- nákup v Bille, jdeme na benzínku na výpadovku na Sofii, za chviličku zastaví pán v růžové košili, která nás vzal za Karlovo, kde měl pracovní meeting (30. auto)
- zastávka na Praskalo - vodopád nad Kalofer (kde prý pán vyrůstal), pouští (až moc nahlas na Týny vkus) Pink Floyd, vykládá nám o své filosofii pěti smyslů, tvrdí, že procestoval velkou část světa
- vzápětí nám zastaví vidlák, co mluví jen bulharsky (31. auto), má polorozbité staré auto, vzadu veze ovoce, čekáme, kdy upadnou dveře nebo tak něco - říká nám (nebo si to aspoň myslíme), že má 200 ovcí a 50 koní, krátce zastavuje u vodního pramene ze skály, natáčí vodu do své petky, kterou nám nabízí
- zastaví nám za Koprivštica, kde bydlí - nabízí nám exkurzi, ale odmítáme
- okolí odpočívadla, kde dál stopujeme (a hrajeme kamínkový fotbal), vypadá jako vystřižené z úvodních titulků Twin Peaks
- staví nám paní umělkyně (32. auto), co studovala v Holandsku, kde teď také žije
- neustále zamyká auto, volant, je hodně vystresovaná z řízení, taky velmi upovídaná, bavíme se o politice
- je ale moc hodná, odveze nás přímo do centra Sofie a hledá s námi hostel, dokonce nám nabízí, že se zeptá přítele malíře, jestli u něj můžeme přespat, což odmítáme a nakonec jí vyloženě "prcháme" s tím, že ubytování najdeme sami
Štěpán romantik číslo 2: "Mé přání je tvým rozkazem."
ubytování po drobných nesnázích (informace z našeho průvodce, ačkoli jsou zakresleny na mapě, v realitě neexistují), se ptáme místňáka a brzy nalézáme skvělý hostel v centru, dostáváme klíčky a jdeme odhodit věci na pokoj, kde už spí jakýsi člověk a jsou tam s námi další tři (německé?) turistky, vyrážíme obhlédnout město
- dáváme si vynikající fíkovou zmrzlinu, okolo běhají dvoubarevní divno-mravenci (červené zadečky, černá hruď)
- večer si dáváme víno (s mravenci) u impozantního chrámu Alexandra Něvského, plus osvěžující citronádu, okolo prochází demonstrace - hlasitě pískají, křičí, bubnují, zvoní a zpívají - musí se nechat, že to má skvělý rytmus a astmosféru, která by člověka snadno strhla, aby se přidal do jejich průvodu - my však jen pokračujeme v pití vína
- paní, co nás vezla, říkala, že je tu demonstrace každý den, což se nám potvrzuje
romantika v režii Štěpána číslo 3: kouká se na pořad o vaření - skrze kmen břízy
náhlý obrat: "Tak ti dám všechny svoje peníze."
u mešity byli drzí arabové - řekli nám, ať jsme silent, když jsme se tam na chvíli zastavili a prohodili asi dvě věty, následně se bavíme představami, jak bychom se mohli pomstít a udělat jim tam "rozruch", ale jsme rozumní
27. úterý
- vynikající snídaně v režii hostelu v Sofii - švestky, melouny, nugeta, bohatý výběr všeho, náležitě si to užíváme, spadá do toho také 1. kafe po Alba Iulii
Štěpán se zbavuje své závislosti na kafi: "Je fakt, že se mi vždycky večer chtělo spát."
navštěvujeme místní archeologické muzeum, mají tam krásný rhyton s hlavou jehňátka (telátka?)
- u chrámu Alexandra Něvskeho probíhá jakási vojenská přehlídka, mají tam natažený červený koberec, zřejmě se chystá příjezd nějaké vážené osobnosti
- potkáváme další demonstraci, jdeme na oběd do vegetariánské restaurace Luna, kde mají kouzelné záchodky
- na hlavní třídě Vitoša má Panda Travel
- na vlakovém nádraží v Sofii je na informacích protivná baba, tvrdí, že do Srbska nic nejede, naštěstí potkáváme pána, co umí anglicky a kupujeme lístky do Dragoman, což je 12 km od hranic
- lokální vlak stojí 3 leva za osobu, jejich systém v označování nástupišť je pro nás velkou záhadou, ale odchytáváme jakousi paní průvodčí, která nás dovede ke správnému vlaku
Dragoman je hrozné místo, jak zjišťujeme po výstupu z vlaku (který měl rozstříštěné okénko, zřejmě od nějakého velkého kamene)
- Štěpán má vzápětí nepříjemný oční incident s jakousi velkou mouchou, ale máme jiné starosti - 2 cesty nám blokují 3 velcí psi, kteří se tu volně potulují a nevypadají zrovna přívětivě
- jdeme s krosnami na "pěknou vycházku" přes pole s kameny, doufáme, že nás nezahlédne žádný místňák (Týna má vhodný maskovací oděv - červenou, aby byla vidět už zdálky)
- potkáváme krávy a býka (?), stáčíme to tedy rychle k ovcím, Týna během úprku padá na kameny a namlátí si kolena, ale opět máme jiné starosti - adrenalin to odsouvá ze středu zájmu
- najdeme podivné oplocené místo, stanujeme nad ním v úpatí hor pod lesem u vodního zdroje - Týna se celou noc bojí, že přijde medvěd
Štěpán: "Z mega croassantu jsem udělal mini." - Týna večeří Bárnyho, který strávil nějaký čas na dně Štěpánova batohu, ukazuje na jeho vyteklou náplň a tvrdí, že se před smrtí chudák "strachy počůral".
28. středa
ráno je všude kolem mlha, prší, je zima, vstáváme brzo a chceme sbalit stan, dokud není moc světla - vidí nás přitom majitel oploceného pozemku, který mezitím přijel a něco tam začal vykládat, jsme rádi, že jsme nestanovali tam - což Týna původně navrhovala (kvůli plotu)
- cestou přes Dragoman potkáváme starou babku, přidávají se k nám 2 psi a jdou s námi až k hlavní silnici, dále na nás koukají 2 krávy, co se jen tak volně popásají u cesty
- psy zaháníme, aby je něco nepřejelo, musíme na ně tedy křičet a předstírat, že po nich házíme kameny - okamžitě vědí, co to znamená a se staženými ocasy chudáci běží pryč, ale neustále se ohlížejí a po chvilce se vždy vrací a jdou kus za námi
- píšeme si ceduli "10 km" místo Srbska nebo názvu města, sveze nás chlápek až ke hranicím (33. auto), přecházíme je pěšky na občanku - předcházíme všechny auta, která nás předtím nevzaly, ha!
- po ranní zimě začíná opět pálit slunce a je zase vedro
- na druhé straně u Xchange se bavíme se sympatickou slečnou ze Srbska, učí nás "Dobr den" a "Chvála" = děkuji
- mají tam turecké záchody (a je tam taky hodně zahalených Turkyň s mnoha dětmi) a vosy
- za 25 eur dostáváme 2500 dinárů
- jdeme si sednout ke stolu ven před restauraci, nic si neobjednáváme, jíme své vlastní jídlo, ale obsluha se na nás po krátkém rozhovoru chápavě usmívá a nechává nás tu sedět, později zjišťujeme, že Srbové pohlíží na Bulhary jako na socky, tedy se asi nedivil ničemu
- potkáváme dva stopaře, kluky z Polska - prý tam čekají už dvě hodiny, jdeme tedy dál pěšky, odpočíváme pod mostem
Štěpán začíná hovořit po SRBSKI, hlavně buranský důrazný přízvuk si užívá
- dojdeme do vsi Dimitrov, kde je to plné rozpadlých baráků, chatrčí a dřevěných plotů se zarostlými a zpustlými zahrádkami, chvíli stopujeme, bere nás chlápek, co jede z Varny do Francie (34. auto), prý nás vezme do Bělehradu, má staré luxusní auto, Jaguár z roku 89
- projíždímě nádhernými skalami, skrze ně vedou tunely, vedle silnice jsou kaňony - Sicevo Canyon
- nakonec nás vezme až 55km za Bělehrad, poblíž města Ruma, venku u Bělehradu totiž zuřila bouřka, tady prší, schováváme se chvíli pod mostem
Týna se baví svou příšernou fialovou igelitovou pláštěnkou a tanče a mávaje rukama zpívá "We are under the bridge, Charlie." = srbská verze
- procházíme mýtné pěšky, stopujeme, chceme "na Ruma"
- taxi nám nabízí svezení do Novi Sad za 10 euro pro oba, ale odmítáme
Týna: "Jak to mám napsat?"
Štěpán: "Normálně, cyrilicí."
Týna se holedbá: "Já už jsem machr na cyrilici."
Štěpán jí koukne přes rameno: "A nemá S bejt C?"
Týna: "Nojo, mám to blbě."
- jdeme pěšky do Ruma, opět potkáváme toulavého psa
Štěpán: "Pojízdný čmelín."
- v Rumě nacházíme Motel Vulin v buržo čtvrti, vypadá luxusně, jdeme se zeptat na cenu -- 28 euro (2800 DIN) pro oba za pokoj, i se snídaní (7-11 h), bereme to - pán na recepci byl moc příjemný, na to, jak je to buržo a na to, jak jsme vypadali po noci u Dragomanu, ptal se, jestli máme auto nebo motorku, že si to můžeme zaparkovat na dvoře - poté, co jsme odpověděli záporně, se na nás překvapeně podíval a nahlas se smál: "Nothing?", zřejmě nechápal, jak jsme se tam dostali
- růžový pokojíček v podkroví je luxusní, mají tam saténová prostěradla i povlečení, s nádhernou koupelnou, kde je spousta ručníků, mýdlo, sprchový gel a dokonce i fén, Týna je štěstím bez sebe
- posléze zjišťujeme, že sprchový gel nelze "vymáčknout", Štěpán použije hrubé násilí a podaří se mu to - nadšeně hřímá "to je SRBSKI SYSTEM!"
- na schodech jsou červené koberce a na oknech zlaté závěsy, dveře na kartu, připadáme si tam až nepatřičně
pokoj pro dva srbsky: Dvokrevetni soba
pití: alkoholna pica
- pivo jelen za 264 DIN
Balkánský deník, 1. část
13.8.2013 úterý
Praha - Bratislava: 1. auto, mladý pár, jeli na návštěvu za známými, zajeli kvůli nám na benzínku na Einsteinovu
- zkoušíme dvě benzínky - stejně jako mladý pár stopařů z Holandska, kteří se vrací a chtějí do Prahy - dle jejich přístupu už toho mají za sebou hodně a je jim "všechno jedno" - ale všichni marně, směr na Maďarsko pravděpodobně nechytáme, popojedeme tedy zadarmo/načerno MHD na Čunovo jezera, dle rady místní paní, a jdeme pěšky na hranice
- zastaví nám sám od sebe nějaký Slovák (2. auto) a vezme nás do Rajky, tam stopujeme a bere nás Slovenka (3. auto) do Mosonmagyaróvár na benzínku
- poprchává, máme ceduli Györ, zastaví nám chlápek v dodávce (4. auto) s tím, že stojíme na úplně špatném směru a vezme nás až na vlakové nádraží do Györu, ačkoli tam pravděpodobně vůbec nejede - mluví lámaně anglicky, dělá něco okolo loveckých potřeb, prý v Maďarsku stopaře neberou, protože se všude říká, že je to nebezpečné, prý to ani nesmí říct přítelkyni, až se vrátí domů, že by se na něj zlobila.
- v Györu (Maďaři říkají Ďjer), protože už se stmívá a prší, si po drobných útrapách kupujeme lístek do Budapešti - rukama nohama se domlouváme na informacích, kde paní umí jen maďarsky, proměňujeme si forinty s přirážkou v hotelu Rába a kvůli zmatkům na nástupišti dle rad místních nastupujeme do špatného vlaku (kde si musíme připlatit jednou tolik za to, že jsme neměli rezervaci místenek), ale i tak to vyjde levně, asi 1 Kč na kilometr
14. středa (festival až do 17.)
Budapešť - Arad: vlakem přes hranice do Rumunska, dorazíme tam v 5 ráno, jdeme přes město na benzínku na stop - do města Deva nás vzal Ital, co neuměl ani slovo anglicky (5. auto), řídil docela divoce, neustále kouřil a koukal na DVD s nějakým šíleným disko-folk zpěvákem
- z Devy do Alba Iulie přímo na náměstí nás vzal Rumun Claudius (6. auto), stará Dacia s korbou, dali jsme dohromady pár německých slovíček, anglicky neumí, znal Václava Havla, orientoval se ve filosofii i archeologii, vypráví nám, jak potkal „Kinder Urs“ (= medvídě) a o místních divokých „forest cats“.
Alba Iulia, festival - šťastně se shledáváme nejprve s Čwojkem, navrátivším se právě z Ukrajinských hor, druhý den přijíždějí vlakem i ostatní
Štěpán: „Může obsahovat stopy ryb.“
Čwojke: „Ale ryba nemá nohy!“
výlet z Alby do Râpa Roşie s Čwojkem, Ondrou, Supem, Standou a Kubou - autobusová zastávka je neoznačená na místní benzinové stanici, stopuje tam i babka s nákupem, odjíždíme mikrobusem do Sebeş, ačkoli nám zastaví dodávka a nabízí svezení (nevíme, zda zadarmo?)
- Štěpán čte reklamní štítek: „FERO METAL = cikánský metal“
všude po okrajích chodníků roste okrasný plevel
Štěpán: „Já bych to přejmenoval na Rapa Rožňa.“ - ano, bylo teplo
přecházíme čerstvou dálnici
Štěpán byl mentálně spokojen v hospodě v Sebeş.
Ostatní: „Kde jste nakonec stopovali?“
Čwojke: „V hospodě.“
vzápětí, prakticky hned poté, co z hospody vylezeme, nám zastavuje auto a bere nás zpět do Alby Iulie (7. auto)
Standův vtip: Chlápek sedí v restauraci, na stole polévku, před sebou rozložené noviny a čte si. Vidí to bezdomovec, tajně se připlíží ke stolu a začne mu jíst tu polévku. Jí, jí, najednou na dně najde housenku, udělá se mu špatně a vyzvrací polévku zpátky do talíře. Muž odloží noviny, podívá se na něj a klidně povídá: „Taky jste jí našel?“
Štěpánova sušenka: „Autentický ROM.“
18. neděle
Alba Iulia - Sibiu, sbalíme si věci a jdeme stopovat na benzínku, už je tam houf stopařů, mladí, staří, chvíli přemýšlíme, co dělat, nakonec si stoupneme kousek za ně a vzápětí nám zastaví mladý pár - Valentýn a Dana, co jedou zrovna z nějakého festivalu (8. auto), umí dobře anglicky, jsme s nimi i přes zastávku na oběd, vysadí nás na dálnici před Sibiu, pokračují dál na Bukurešť
- v Sibiu jsme ubytováni v báječném hostelu (15 leu za osobu) pár metrů od hlavního náměstí, na pokoji je s námi akorát jeden Francouz, také stopař, byl v Srbsku na Guča a pokračuje další den brzo ráno do Brašova
- Týna si pomalu ale jistě vypěstovala závislost na místních preclících
- řecká taverna Akropolis - vynikající víno a vafle
19. pondělí
Sibiu - Pitesti: (9. auto), club designer, umí anglicky, vezme nás přes pohoří Fagaraš, nádherný výhled z auta, v okolí liduprázdno, jen sem tam pár cikánů, co u silnice prodávají natrhané borůvky
přes Pitesti jdeme pěšky na benzínku + zastávka v pizzerii (16 leu za vegetariánskou pizzu)
Pitesti - Bukurešť: na benzínku dojdeme, shodíme věci na zem a v tu chvíli nás osloví řidič mikrobusu, kam jedeme, odpovídáme, že do Bukurešti a on, že nás vezme - říkáme mu ale, že nemáme peníze, že chceme stopovat, a on, že žádný problém, ať si naskočíme - tak nás vzal až na vlakové nádraží (Gara de Nord) do centra (10. auto), ostatní cestující mu za cestu platili
v Bukurešti jsme od 17:00 h, vlak do Bulharska jede až ve 23:42, dáváme si věci do úschovny a jdeme se projít do centra (na náměstí December 1989 potkáváme kluka-Rumuna- z DBE), bezprostřední okolí nádraží je neskutečný humus, cestou z centra po setmění nám jedna místní slečna radí, ať se tam radši svezeme autobusem, což nakonec (na černo) spácháme - a ať tam hlavně nikde nic nejíme
- dáváme si skvělé víno v místní nádražce, nakupujeme za poslední rumunské peníze potraviny do vlaku - prodavačka se nás ptá, zda jsme Bulhaři
20. úterý
vlakem přejedeme hranice a v Russe (Gr) jsme ve 2 ráno (za 65 lei)
- co se vlaku týče, dá nám trochu práce najít jediný vagon na začátku vlaku, který jede do Bulharska, protože zbytek vlaku pravděpodobně míří do Moskvy.
- máme sedačky 104 a 107, přičemž č. 107 tam neexistuje - potkáváme holku s klukem, co mají sedačky č. 103 a 108, pričemž 108 také neexistuje - průvodčí neumí anglicky, ale z reakcí jeho a ostatních cestujících se dovtípíme, že to nemáme řešit a prostě se posadit tam, kde je místo
- Týna se pro jistotu ptá ostatních lidí v kupé, jestli ten vlak opravdu jede do Bulharska, čímž vyvolá hlasitý smích
- za tmy procházíme Ruse, lidé na benzínce nás navigují přes město na správný směr na Varnu, poprvé začínáme luštit azbuku, Týna má hroznou škytavku
- ráno na benzínce je kruté, chce se nám hrozně spát a ještě je dost tma, nakonec nás vezme kamioňák do Razgradu (11. auto), anglicky neumí ani slovo, snažíme se komunikovat bulharsky - vysadí nás na dálnici u odbočky, Týna vyhazuje zničený slamák do pole
- Razgrad - Zlaté Písky: pán, co téměř neumí anglicky, pochopili jsme, že na pobřeží dělá něco okolo hotelu, celou cestu usínáme, přijedeme tam v 9 ráno (12. auto)
- stopujeme na Balčik přímo na místě, kde nás vysadil - vezme nás nějaký pán, se kterým taky moc nepokecáme (13. auto), přímo do centra Balčiku - žádný kemp, ubytování drahé, pláž nic moc, stopujeme dál na Tuzlata - nic nejede, jsme unaveni, omylem bereme zbytečně drahý bus zpět do centra a pak se domluvíme s taxikářem - Štěpán to usmlouvá na 10 leva, doveze nás přímo do kempu St. George, jsme tu cca v poledne
- rozhodneme se (bohužel) pro bungalov (stan za 7, bungalov za 8) - je tu hrozná špína, vypadá to jako bezdomovcova bouda někde na smetišti
- chlápek, co nás ubytovával, nám řekl, že nám dává "tu lepší variantu - dokonce s vlastní sprchou!" - „sprcha“ neuvěřitelná, nesvítí tam světlo, bez oken, takže totální tma a na podlaze je ničím nezakrytá odtoková díra přímo do kanalizace - takže se snažíme ji nepoužívat a mít zavřené dveře, aby se v pokoji dalo přežít
- voda ze sprch i umyvadel nepopsatelně páchne, je to asi jako umývat se v kanálu
- ale pláž je krásná, bílý píseček, lidí není moc, moře super, teplé + vlny tak akorát
- večer si dáváme panáka rumunské slivovice na plavčíkově věži, s láskou vzpomínáme na luxusní úroveň života v Rumunsku
- ohně, lidé stanující načerno přímo na pláži, padají nám drobné kameny ze skály přímo na hlavu
- máme za sousedy nějaké motorkáře, v noci mega nálety komárů
- když se na toaletě spláchlo, obsah záchodové mísy vytekl přímo na podlahu
21. středa
- vstáváme v poledne, koupel v moři, meloun + boj s vosami
- výlet stopem na mys (nos/kap) Kaliakra: mladý pár Bulharů z Ruse, jsou tu na dovolené, popovezli nás k hlavní silnici (14. auto), pán, co neuměl ani slovo, do Kavarna (15. auto)
- pak jsme potkali 1 stopaře s děravým úsměvem, pozdravili ho a stoupli si za něj, auto, co mu zastavilo, vzalo pak i nás (16. auto), do vesnice Balgarevo, tam potkáváme hejno hus a dva oslíky
- pak nás vzal starší pár přímo na mys (17. auto)
- zpátky z mysu máme obavy, protože už se začíná stmívat, ale jde to hladce - do vesnice nás dovezla rodina Bulharů, manželé s dcerou (18. auto), co jsou tu na dovolené, měli anglické auto, volant byl vpravo
- vzápětí nám zastavili dva chlápci, Bulhaři (19. auto), také na dovolené, bydleli v hotelu poblíž nás, takže nás zavezli přímo před náš kemp
- za tmy popíjíme opět na plavčíkově věži na pláži místní pivka Zagorka - dobré (hlavně Týně chutná) a Kamenitza - nic moc
22. čtvrtek
- roste nám čerstvá zelená rostlinka přímo na pokoji z praskliny mezi zdí a podlahou
- vstáváme v 8, odubytujeme se, jdeme na stop do Albeny - příjemní pán a paní s luxusním autem, kteří jedou do Zlatých Písků (20. auto), ale speciálně kvůli nám zajedou do Albeny a vysadí nás, kde si řekneme
- ubytujeme se v kempu, kde mají přes oběd restauraci zavřenou, 19 leva pro oba za stan, sprcha a voda nesmrdí, toalety turecké, ale jsme tu velice spokojeni
- výlet, stop na Zlaté Písky, ještě než stihneme dopsat název na cedulku, zastaví nám hráč na fagot, Bulhar, co žije v Německu (21. auto)
- má auto na plyn, který mu záhy dojde, takže vystresovaně popojíždíme a pákrát nám auto chcípne, naštěstí brzy najdeme benzínku, kde nám daruje plechovku Coca Coly a pak nás vezme na odbočku (1 km) na klášter vytesaný mnichy do skály - Aladja Monastir - dojdeme tam cca ve 14 hod, 5 leva vstup
- jdeme z krypty do katakomb
- následuje lesní turistická cesta po modré do Zlatých Písků, všude nás vybízejí k pikniku, což je otravné - máme hlad, nemáme jídlo
- na začátku potkáme dva lidi - jeden nás pozdraví "ahoj", zřejmě tedy Čech, pak už za celou cestu nepotkáme nikoho
- útočný pes + jezevec
- jídlo v restauraci Zlaté Písky je vynikající a levné, obsluha příjemná - místní studená polévka Tarator a zapečený sirene po šopski + místní Rakije
- stopujeme na Albenu u kempu Laguna pod nevkusným hradem, smrdí to tu
- přízračné auto, které vyjelo odnikud
- Týna má na noze fantomový hmyz
- zastaví nám malý mikrobus, starší pár s malým dítětem (22. auto), zavezli nás až ke kempu v Albeně
- Albena je takový "buržo" resort, všude atrakce, plno lidí, na pláži cca deset mega řad vyrovnaných, zářivě bílých, lehátek - jdeme se koupat naštěstí až večer, kdy je pláž vyprázdněná - zato vlny jsou větší, moře působí "rozbouřeně a strašidelně", voda kalná a tmavá, občas se objeví nějaká řasa, Týna se bojí, ale nakonec to "zvládne"
- supermarket LIDI+, pro nadlidi - chodíme tam nakupovat - vynikající sezamové, oříškové a slunečnicové tyčinky a chalva
23. pátek
do Varny nás vzal po asi 1 minutě stopování podivný nervózní typ (23. auto), dle Týny prototyp úchyla, Bulhar ze Sofie, co má dům ve Varně a pracuje poblíž v dole jako inženýr - prskal a pouštěl heavy metal, ale vysadil nás ve zdraví přímo před archeologickým muzeem, kam jsme mířili
- KAGOR - místní víno, které jsme si dali ve vinárně ve Varně po návštěvě muzea - název zapsán do notýsku vlastní rukou čarodějnice, která nás obsluhovala a víno nám doporučila
- zkoušíme najít výpadovku směr Pobiti Kameni, jdeme kus pěšky, Štěpán se radí se sprejery, Týna s milou paní na pumpě, co nám v kanceláři jejího šéfa tajně natočí lahev stolní vody
- lidé z Ezerovo (24. auto), postarší milý pár, paní uměla skvěle anglicky, nám zastavili prý proto, že ještě nikdy neviděli žádné turisty stopovat s názvem jejich malé vesničky - dozvídáme se, že domnělá zátoka je vlastně jezero, které se ale vlévá do moře a splývá s ním - vzali nás 7 km mimo směr své jízdy, přímo až k Pobiti Kameni a ještě nám radili, kam jít druhý den na stop
- překvapivě tam, když už se blíží západ slunce, potkáváme partu Čechů, kteří nicméně brzy opět odjedou a my můžeme nerušeně (haha) přespat přímo v Pobiti Kameni na písku (jsou tu 2 pejsci, během noci přijede dodávka a v keřích se ozývají lelci, kteří chodí okolo stanu a jejich kroky zní jako lidské.. huu)
Praha - Bratislava: 1. auto, mladý pár, jeli na návštěvu za známými, zajeli kvůli nám na benzínku na Einsteinovu
- zkoušíme dvě benzínky - stejně jako mladý pár stopařů z Holandska, kteří se vrací a chtějí do Prahy - dle jejich přístupu už toho mají za sebou hodně a je jim "všechno jedno" - ale všichni marně, směr na Maďarsko pravděpodobně nechytáme, popojedeme tedy zadarmo/načerno MHD na Čunovo jezera, dle rady místní paní, a jdeme pěšky na hranice
- zastaví nám sám od sebe nějaký Slovák (2. auto) a vezme nás do Rajky, tam stopujeme a bere nás Slovenka (3. auto) do Mosonmagyaróvár na benzínku
- poprchává, máme ceduli Györ, zastaví nám chlápek v dodávce (4. auto) s tím, že stojíme na úplně špatném směru a vezme nás až na vlakové nádraží do Györu, ačkoli tam pravděpodobně vůbec nejede - mluví lámaně anglicky, dělá něco okolo loveckých potřeb, prý v Maďarsku stopaře neberou, protože se všude říká, že je to nebezpečné, prý to ani nesmí říct přítelkyni, až se vrátí domů, že by se na něj zlobila.
- v Györu (Maďaři říkají Ďjer), protože už se stmívá a prší, si po drobných útrapách kupujeme lístek do Budapešti - rukama nohama se domlouváme na informacích, kde paní umí jen maďarsky, proměňujeme si forinty s přirážkou v hotelu Rába a kvůli zmatkům na nástupišti dle rad místních nastupujeme do špatného vlaku (kde si musíme připlatit jednou tolik za to, že jsme neměli rezervaci místenek), ale i tak to vyjde levně, asi 1 Kč na kilometr
14. středa (festival až do 17.)
Budapešť - Arad: vlakem přes hranice do Rumunska, dorazíme tam v 5 ráno, jdeme přes město na benzínku na stop - do města Deva nás vzal Ital, co neuměl ani slovo anglicky (5. auto), řídil docela divoce, neustále kouřil a koukal na DVD s nějakým šíleným disko-folk zpěvákem
- z Devy do Alba Iulie přímo na náměstí nás vzal Rumun Claudius (6. auto), stará Dacia s korbou, dali jsme dohromady pár německých slovíček, anglicky neumí, znal Václava Havla, orientoval se ve filosofii i archeologii, vypráví nám, jak potkal „Kinder Urs“ (= medvídě) a o místních divokých „forest cats“.
Alba Iulia, festival - šťastně se shledáváme nejprve s Čwojkem, navrátivším se právě z Ukrajinských hor, druhý den přijíždějí vlakem i ostatní
Štěpán: „Může obsahovat stopy ryb.“
Čwojke: „Ale ryba nemá nohy!“
výlet z Alby do Râpa Roşie s Čwojkem, Ondrou, Supem, Standou a Kubou - autobusová zastávka je neoznačená na místní benzinové stanici, stopuje tam i babka s nákupem, odjíždíme mikrobusem do Sebeş, ačkoli nám zastaví dodávka a nabízí svezení (nevíme, zda zadarmo?)
- Štěpán čte reklamní štítek: „FERO METAL = cikánský metal“
všude po okrajích chodníků roste okrasný plevel
Štěpán: „Já bych to přejmenoval na Rapa Rožňa.“ - ano, bylo teplo
přecházíme čerstvou dálnici
Štěpán byl mentálně spokojen v hospodě v Sebeş.
Ostatní: „Kde jste nakonec stopovali?“
Čwojke: „V hospodě.“
vzápětí, prakticky hned poté, co z hospody vylezeme, nám zastavuje auto a bere nás zpět do Alby Iulie (7. auto)
Standův vtip: Chlápek sedí v restauraci, na stole polévku, před sebou rozložené noviny a čte si. Vidí to bezdomovec, tajně se připlíží ke stolu a začne mu jíst tu polévku. Jí, jí, najednou na dně najde housenku, udělá se mu špatně a vyzvrací polévku zpátky do talíře. Muž odloží noviny, podívá se na něj a klidně povídá: „Taky jste jí našel?“
Štěpánova sušenka: „Autentický ROM.“
18. neděle
Alba Iulia - Sibiu, sbalíme si věci a jdeme stopovat na benzínku, už je tam houf stopařů, mladí, staří, chvíli přemýšlíme, co dělat, nakonec si stoupneme kousek za ně a vzápětí nám zastaví mladý pár - Valentýn a Dana, co jedou zrovna z nějakého festivalu (8. auto), umí dobře anglicky, jsme s nimi i přes zastávku na oběd, vysadí nás na dálnici před Sibiu, pokračují dál na Bukurešť
- v Sibiu jsme ubytováni v báječném hostelu (15 leu za osobu) pár metrů od hlavního náměstí, na pokoji je s námi akorát jeden Francouz, také stopař, byl v Srbsku na Guča a pokračuje další den brzo ráno do Brašova
- Týna si pomalu ale jistě vypěstovala závislost na místních preclících
- řecká taverna Akropolis - vynikající víno a vafle
19. pondělí
Sibiu - Pitesti: (9. auto), club designer, umí anglicky, vezme nás přes pohoří Fagaraš, nádherný výhled z auta, v okolí liduprázdno, jen sem tam pár cikánů, co u silnice prodávají natrhané borůvky
přes Pitesti jdeme pěšky na benzínku + zastávka v pizzerii (16 leu za vegetariánskou pizzu)
Pitesti - Bukurešť: na benzínku dojdeme, shodíme věci na zem a v tu chvíli nás osloví řidič mikrobusu, kam jedeme, odpovídáme, že do Bukurešti a on, že nás vezme - říkáme mu ale, že nemáme peníze, že chceme stopovat, a on, že žádný problém, ať si naskočíme - tak nás vzal až na vlakové nádraží (Gara de Nord) do centra (10. auto), ostatní cestující mu za cestu platili
v Bukurešti jsme od 17:00 h, vlak do Bulharska jede až ve 23:42, dáváme si věci do úschovny a jdeme se projít do centra (na náměstí December 1989 potkáváme kluka-Rumuna- z DBE), bezprostřední okolí nádraží je neskutečný humus, cestou z centra po setmění nám jedna místní slečna radí, ať se tam radši svezeme autobusem, což nakonec (na černo) spácháme - a ať tam hlavně nikde nic nejíme
- dáváme si skvělé víno v místní nádražce, nakupujeme za poslední rumunské peníze potraviny do vlaku - prodavačka se nás ptá, zda jsme Bulhaři
20. úterý
vlakem přejedeme hranice a v Russe (Gr) jsme ve 2 ráno (za 65 lei)
- co se vlaku týče, dá nám trochu práce najít jediný vagon na začátku vlaku, který jede do Bulharska, protože zbytek vlaku pravděpodobně míří do Moskvy.
- máme sedačky 104 a 107, přičemž č. 107 tam neexistuje - potkáváme holku s klukem, co mají sedačky č. 103 a 108, pričemž 108 také neexistuje - průvodčí neumí anglicky, ale z reakcí jeho a ostatních cestujících se dovtípíme, že to nemáme řešit a prostě se posadit tam, kde je místo
- Týna se pro jistotu ptá ostatních lidí v kupé, jestli ten vlak opravdu jede do Bulharska, čímž vyvolá hlasitý smích
- za tmy procházíme Ruse, lidé na benzínce nás navigují přes město na správný směr na Varnu, poprvé začínáme luštit azbuku, Týna má hroznou škytavku
- ráno na benzínce je kruté, chce se nám hrozně spát a ještě je dost tma, nakonec nás vezme kamioňák do Razgradu (11. auto), anglicky neumí ani slovo, snažíme se komunikovat bulharsky - vysadí nás na dálnici u odbočky, Týna vyhazuje zničený slamák do pole
- Razgrad - Zlaté Písky: pán, co téměř neumí anglicky, pochopili jsme, že na pobřeží dělá něco okolo hotelu, celou cestu usínáme, přijedeme tam v 9 ráno (12. auto)
- stopujeme na Balčik přímo na místě, kde nás vysadil - vezme nás nějaký pán, se kterým taky moc nepokecáme (13. auto), přímo do centra Balčiku - žádný kemp, ubytování drahé, pláž nic moc, stopujeme dál na Tuzlata - nic nejede, jsme unaveni, omylem bereme zbytečně drahý bus zpět do centra a pak se domluvíme s taxikářem - Štěpán to usmlouvá na 10 leva, doveze nás přímo do kempu St. George, jsme tu cca v poledne
- rozhodneme se (bohužel) pro bungalov (stan za 7, bungalov za 8) - je tu hrozná špína, vypadá to jako bezdomovcova bouda někde na smetišti
- chlápek, co nás ubytovával, nám řekl, že nám dává "tu lepší variantu - dokonce s vlastní sprchou!" - „sprcha“ neuvěřitelná, nesvítí tam světlo, bez oken, takže totální tma a na podlaze je ničím nezakrytá odtoková díra přímo do kanalizace - takže se snažíme ji nepoužívat a mít zavřené dveře, aby se v pokoji dalo přežít
- voda ze sprch i umyvadel nepopsatelně páchne, je to asi jako umývat se v kanálu
- ale pláž je krásná, bílý píseček, lidí není moc, moře super, teplé + vlny tak akorát
- večer si dáváme panáka rumunské slivovice na plavčíkově věži, s láskou vzpomínáme na luxusní úroveň života v Rumunsku
- ohně, lidé stanující načerno přímo na pláži, padají nám drobné kameny ze skály přímo na hlavu
- máme za sousedy nějaké motorkáře, v noci mega nálety komárů
- když se na toaletě spláchlo, obsah záchodové mísy vytekl přímo na podlahu
21. středa
- vstáváme v poledne, koupel v moři, meloun + boj s vosami
- výlet stopem na mys (nos/kap) Kaliakra: mladý pár Bulharů z Ruse, jsou tu na dovolené, popovezli nás k hlavní silnici (14. auto), pán, co neuměl ani slovo, do Kavarna (15. auto)
- pak jsme potkali 1 stopaře s děravým úsměvem, pozdravili ho a stoupli si za něj, auto, co mu zastavilo, vzalo pak i nás (16. auto), do vesnice Balgarevo, tam potkáváme hejno hus a dva oslíky
- pak nás vzal starší pár přímo na mys (17. auto)
- zpátky z mysu máme obavy, protože už se začíná stmívat, ale jde to hladce - do vesnice nás dovezla rodina Bulharů, manželé s dcerou (18. auto), co jsou tu na dovolené, měli anglické auto, volant byl vpravo
- vzápětí nám zastavili dva chlápci, Bulhaři (19. auto), také na dovolené, bydleli v hotelu poblíž nás, takže nás zavezli přímo před náš kemp
- za tmy popíjíme opět na plavčíkově věži na pláži místní pivka Zagorka - dobré (hlavně Týně chutná) a Kamenitza - nic moc
22. čtvrtek
- roste nám čerstvá zelená rostlinka přímo na pokoji z praskliny mezi zdí a podlahou
- vstáváme v 8, odubytujeme se, jdeme na stop do Albeny - příjemní pán a paní s luxusním autem, kteří jedou do Zlatých Písků (20. auto), ale speciálně kvůli nám zajedou do Albeny a vysadí nás, kde si řekneme
- ubytujeme se v kempu, kde mají přes oběd restauraci zavřenou, 19 leva pro oba za stan, sprcha a voda nesmrdí, toalety turecké, ale jsme tu velice spokojeni
- výlet, stop na Zlaté Písky, ještě než stihneme dopsat název na cedulku, zastaví nám hráč na fagot, Bulhar, co žije v Německu (21. auto)
- má auto na plyn, který mu záhy dojde, takže vystresovaně popojíždíme a pákrát nám auto chcípne, naštěstí brzy najdeme benzínku, kde nám daruje plechovku Coca Coly a pak nás vezme na odbočku (1 km) na klášter vytesaný mnichy do skály - Aladja Monastir - dojdeme tam cca ve 14 hod, 5 leva vstup
- jdeme z krypty do katakomb
- následuje lesní turistická cesta po modré do Zlatých Písků, všude nás vybízejí k pikniku, což je otravné - máme hlad, nemáme jídlo
- na začátku potkáme dva lidi - jeden nás pozdraví "ahoj", zřejmě tedy Čech, pak už za celou cestu nepotkáme nikoho
- útočný pes + jezevec
- jídlo v restauraci Zlaté Písky je vynikající a levné, obsluha příjemná - místní studená polévka Tarator a zapečený sirene po šopski + místní Rakije
- stopujeme na Albenu u kempu Laguna pod nevkusným hradem, smrdí to tu
- přízračné auto, které vyjelo odnikud
- Týna má na noze fantomový hmyz
- zastaví nám malý mikrobus, starší pár s malým dítětem (22. auto), zavezli nás až ke kempu v Albeně
- Albena je takový "buržo" resort, všude atrakce, plno lidí, na pláži cca deset mega řad vyrovnaných, zářivě bílých, lehátek - jdeme se koupat naštěstí až večer, kdy je pláž vyprázdněná - zato vlny jsou větší, moře působí "rozbouřeně a strašidelně", voda kalná a tmavá, občas se objeví nějaká řasa, Týna se bojí, ale nakonec to "zvládne"
- supermarket LIDI+, pro nadlidi - chodíme tam nakupovat - vynikající sezamové, oříškové a slunečnicové tyčinky a chalva
23. pátek
do Varny nás vzal po asi 1 minutě stopování podivný nervózní typ (23. auto), dle Týny prototyp úchyla, Bulhar ze Sofie, co má dům ve Varně a pracuje poblíž v dole jako inženýr - prskal a pouštěl heavy metal, ale vysadil nás ve zdraví přímo před archeologickým muzeem, kam jsme mířili
- KAGOR - místní víno, které jsme si dali ve vinárně ve Varně po návštěvě muzea - název zapsán do notýsku vlastní rukou čarodějnice, která nás obsluhovala a víno nám doporučila
- zkoušíme najít výpadovku směr Pobiti Kameni, jdeme kus pěšky, Štěpán se radí se sprejery, Týna s milou paní na pumpě, co nám v kanceláři jejího šéfa tajně natočí lahev stolní vody
- lidé z Ezerovo (24. auto), postarší milý pár, paní uměla skvěle anglicky, nám zastavili prý proto, že ještě nikdy neviděli žádné turisty stopovat s názvem jejich malé vesničky - dozvídáme se, že domnělá zátoka je vlastně jezero, které se ale vlévá do moře a splývá s ním - vzali nás 7 km mimo směr své jízdy, přímo až k Pobiti Kameni a ještě nám radili, kam jít druhý den na stop
- překvapivě tam, když už se blíží západ slunce, potkáváme partu Čechů, kteří nicméně brzy opět odjedou a my můžeme nerušeně (haha) přespat přímo v Pobiti Kameni na písku (jsou tu 2 pejsci, během noci přijede dodávka a v keřích se ozývají lelci, kteří chodí okolo stanu a jejich kroky zní jako lidské.. huu)
A co kdyby nezúčastněný pozorovatel byl psychopat?
Bouma: "Zcela věrně tady trčím na katedře filosofie."
dotaz: "A co sport?"
Hejna zamítavě: "To by nikdo nedělal. To by nikoho v době Epikura nenapadlo."
LM: "Vzpomínal, jak nás okradli, a díval se obdivně."
Hejna: "Dějinný člověk upře svůj pohled na to pozadí."
Hejna: "Mýtičtí bohové sídlí právě tam na tom pozadí."
Exner: "Co z toho může všechno pojít."
Hejna reagující na nebývalý "brainstorming" studentů ohledně Kantova výroku: "To už je ale veliké hnidopišství."
dotaz: "A co sport?"
Hejna zamítavě: "To by nikdo nedělal. To by nikoho v době Epikura nenapadlo."
LM: "Vzpomínal, jak nás okradli, a díval se obdivně."
Hejna: "Dějinný člověk upře svůj pohled na to pozadí."
Hejna: "Mýtičtí bohové sídlí právě tam na tom pozadí."
Exner: "Co z toho může všechno pojít."
Hejna reagující na nebývalý "brainstorming" studentů ohledně Kantova výroku: "To už je ale veliké hnidopišství."
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)