24. sobota
- ráno snídáme na vrcholu kamenů za východu slunce
- chvíli stopujeme na malé silnici přímo před Pobiti Kamani na Devnja, ale jezdí málo aut
- popojdeme tedy na dálnici a během chviličky nám na nájezdu zastaví rozjetý kamion a vezme nás za Šumen (25. auto) na odbočku na Veliko Tarnovo
- tam nás vzápětí nabere šílený ajťák ze Sofie (26. auto), co pracuje ve Varně a jezdí tuhle trasu každý týden, prý ho to "nudí", má luxusní Audi, vypadá "buržo", ale chová se příjemně, pomůže nám naložit věci a dokonce nám nabízí svou nenačatou vodu, když mu vysvětlujeme, že se svezeme jen na nejbližší benzínku, protože potřebujeme doplnit zásoby - na benzínce nám brzy zastaví a ještě se ptá, jestli na tu vodu chceme peníze
- už má na předním sedadle jednoho stopaře, Bulhara, kterého veze z Varny a který se jen křečovitě usmívá a nemluví - brzy pochopíme proč - frčíme si to totiž standardně přes 200, občas 220
- je to nejrychlejší jízda našich životů, čekáme, kdy se zabijeme - ale kupodivu z toho máme až euforickou radost a smějeme se
- staví nás policie - prý ho tam chytají pravidelně týden co týden, už se vzájemně znají, vždycky na ně zapomene a nezpomalí - tak pokutu zaplatí a jedeme dál stejnou rychlostí jako předtím, prý "no problem"
- ujeli jsme 200km ze Šumenu do Veliko Tarnovo po okreskách (Týna v jednom místě zahlédne výstražnou ceduli max. 40 km/1hod) za 1 hodinu, vysadí nás na zastávce busu směrem do centra a pokračuje dál
- na ulici nás odchytil místňák s nabídkou ubytování, rozhodneme se to vyzkoušet - a nelitujeme, bydlíme levně přímo v centru v historické části za 30 leva za pokoj, je to tam super, nad námi rodinka Rusáků
- mocný Carevec a překrásná křivolaká Gorka ulice
- na protějším vršku jsou základy 17. kostelů
- večer jsme na neskutečně levné pizze v restauraci poblíž našeho ubytování, kterou nám doporučil místňák - dáváme si ještě delikátní zapečené brambory, luxus, pozorujeme večerní ruch a kočku, která chodí nad restaurací po plátěné střeše
21:30 posloucháme hudbu ze srazu motorkářů - zpěv heavy, slova "anana", sedíme před pravoslavným kostelem, pijeme místní víno MAVRUT
romantický večer v režii Štěpána: sedíme s lahvinkou vína a kupou ubrebentěných Španělů, posléze i kupou Muslimů a všichni koukáme na nasvícený Carevec
25. neděle
- budíček v 9, v 10 odevzdáváme pokoj (po předchozí domluvě)
- dáváme si vynikající zmrzlinu, která se prodává na váhu, bulharsky sladoled - Týna tvrdí, že je to nejlepší zmrzlina jejího života - dáváme si meloun a ananas
- po posezení v místním parku a zdolávání kopců zmrzliny jdeme na stop - dojdeme nakonec až na 3. místo za městem, kde je ještě 1 stopař, kterého ale vzápětí vezme auto
- smrdí tam mrtvý pes
- vzal nás chlápek, co jede do Plovdivu (27. auto) - má prý dovolenou a pracuje v Saúdské Arábii jako farmaceutik, vzal nás přes pohoří Stará Planina, samé serpentiny, nahoře jsme udělali krátkou zastávku na občerstvení a výhled - vysadil nás přímo u kempu před Kazanlakem
- v kempu jsme jediný stan, pak jsou tam nejspíš ubytováni jedni lidé v chatce, kteří ale brzy odjíždí
- dostáváme klíč od chatky, kde je prý sprcha a wc - následně zjišťujeme, že sprcha je přímo na záchodě - napojena do umyvadla
- vyjdeme před kemp a zastaví nám sama od sebe paní (28. auto) a vezme nás cca 1 km do Kazanlacku - dojdeme do centra, které je tvořeno 2 třídami s restauracemi a parkem
- návštěva Thrácké hrobky - originál zavřený, k prohlídce je zhotovena kopie - vstup 1 leva pro studenty, fotky, jak se posléze dovídáme, za 5 leva - pár jsme jich tedy demonstrativně smazali, ale zbytek si tajně necháváme a odmítáme to zaplatit, což nám prochází
- dáváme si poblíž hnusnou pizzu s houbami, lístek v azbuce a bulharštině nám pomáhá čišnice přeložit do angličtiny
- pak si spravíme chuť v centru točenou Zagorkou, Týna "machruje" a píše vzkazy v azbuce
- jdeme zpět pěšky po cyklostezce, jelikož chodník je zarostlý trávou
Štěpán: "bohatá stepní společenstva"
- louka plná rostlin, které vypadají jako dekorační suché vazby
- poprvé potkáváme výstražnou ceduli "Černá tečka"
26. pondělí
- budíček = řehtání koně, následně před stanem prošel ježek a okolo pobíhá pitbull, který neposlouchá na volání paničky a očichává stan
- podivné zvuky ptactva v rajské zahradě, mravenci, veverky a my
jdeme na stop, u kempu nás nabral pán, který nás zavezl (29. auto) do centra před hotel Kazanlack, zřejmě nabyl dojmu, že se tam chceme ubytovat
- nákup v Bille, jdeme na benzínku na výpadovku na Sofii, za chviličku zastaví pán v růžové košili, která nás vzal za Karlovo, kde měl pracovní meeting (30. auto)
- zastávka na Praskalo - vodopád nad Kalofer (kde prý pán vyrůstal), pouští (až moc nahlas na Týny vkus) Pink Floyd, vykládá nám o své filosofii pěti smyslů, tvrdí, že procestoval velkou část světa
- vzápětí nám zastaví vidlák, co mluví jen bulharsky (31. auto), má polorozbité staré auto, vzadu veze ovoce, čekáme, kdy upadnou dveře nebo tak něco - říká nám (nebo si to aspoň myslíme), že má 200 ovcí a 50 koní, krátce zastavuje u vodního pramene ze skály, natáčí vodu do své petky, kterou nám nabízí
- zastaví nám za Koprivštica, kde bydlí - nabízí nám exkurzi, ale odmítáme
- okolí odpočívadla, kde dál stopujeme (a hrajeme kamínkový fotbal), vypadá jako vystřižené z úvodních titulků Twin Peaks
- staví nám paní umělkyně (32. auto), co studovala v Holandsku, kde teď také žije
- neustále zamyká auto, volant, je hodně vystresovaná z řízení, taky velmi upovídaná, bavíme se o politice
- je ale moc hodná, odveze nás přímo do centra Sofie a hledá s námi hostel, dokonce nám nabízí, že se zeptá přítele malíře, jestli u něj můžeme přespat, což odmítáme a nakonec jí vyloženě "prcháme" s tím, že ubytování najdeme sami
Štěpán romantik číslo 2: "Mé přání je tvým rozkazem."
ubytování po drobných nesnázích (informace z našeho průvodce, ačkoli jsou zakresleny na mapě, v realitě neexistují), se ptáme místňáka a brzy nalézáme skvělý hostel v centru, dostáváme klíčky a jdeme odhodit věci na pokoj, kde už spí jakýsi člověk a jsou tam s námi další tři (německé?) turistky, vyrážíme obhlédnout město
- dáváme si vynikající fíkovou zmrzlinu, okolo běhají dvoubarevní divno-mravenci (červené zadečky, černá hruď)
- večer si dáváme víno (s mravenci) u impozantního chrámu Alexandra Něvského, plus osvěžující citronádu, okolo prochází demonstrace - hlasitě pískají, křičí, bubnují, zvoní a zpívají - musí se nechat, že to má skvělý rytmus a astmosféru, která by člověka snadno strhla, aby se přidal do jejich průvodu - my však jen pokračujeme v pití vína
- paní, co nás vezla, říkala, že je tu demonstrace každý den, což se nám potvrzuje
romantika v režii Štěpána číslo 3: kouká se na pořad o vaření - skrze kmen břízy
náhlý obrat: "Tak ti dám všechny svoje peníze."
u mešity byli drzí arabové - řekli nám, ať jsme silent, když jsme se tam na chvíli zastavili a prohodili asi dvě věty, následně se bavíme představami, jak bychom se mohli pomstít a udělat jim tam "rozruch", ale jsme rozumní
27. úterý
- vynikající snídaně v režii hostelu v Sofii - švestky, melouny, nugeta, bohatý výběr všeho, náležitě si to užíváme, spadá do toho také 1. kafe po Alba Iulii
Štěpán se zbavuje své závislosti na kafi: "Je fakt, že se mi vždycky večer chtělo spát."
navštěvujeme místní archeologické muzeum, mají tam krásný rhyton s hlavou jehňátka (telátka?)
- u chrámu Alexandra Něvskeho probíhá jakási vojenská přehlídka, mají tam natažený červený koberec, zřejmě se chystá příjezd nějaké vážené osobnosti
- potkáváme další demonstraci, jdeme na oběd do vegetariánské restaurace Luna, kde mají kouzelné záchodky
- na hlavní třídě Vitoša má Panda Travel
- na vlakovém nádraží v Sofii je na informacích protivná baba, tvrdí, že do Srbska nic nejede, naštěstí potkáváme pána, co umí anglicky a kupujeme lístky do Dragoman, což je 12 km od hranic
- lokální vlak stojí 3 leva za osobu, jejich systém v označování nástupišť je pro nás velkou záhadou, ale odchytáváme jakousi paní průvodčí, která nás dovede ke správnému vlaku
Dragoman je hrozné místo, jak zjišťujeme po výstupu z vlaku (který měl rozstříštěné okénko, zřejmě od nějakého velkého kamene)
- Štěpán má vzápětí nepříjemný oční incident s jakousi velkou mouchou, ale máme jiné starosti - 2 cesty nám blokují 3 velcí psi, kteří se tu volně potulují a nevypadají zrovna přívětivě
- jdeme s krosnami na "pěknou vycházku" přes pole s kameny, doufáme, že nás nezahlédne žádný místňák (Týna má vhodný maskovací oděv - červenou, aby byla vidět už zdálky)
- potkáváme krávy a býka (?), stáčíme to tedy rychle k ovcím, Týna během úprku padá na kameny a namlátí si kolena, ale opět máme jiné starosti - adrenalin to odsouvá ze středu zájmu
- najdeme podivné oplocené místo, stanujeme nad ním v úpatí hor pod lesem u vodního zdroje - Týna se celou noc bojí, že přijde medvěd
Štěpán: "Z mega croassantu jsem udělal mini." - Týna večeří Bárnyho, který strávil nějaký čas na dně Štěpánova batohu, ukazuje na jeho vyteklou náplň a tvrdí, že se před smrtí chudák "strachy počůral".
28. středa
ráno je všude kolem mlha, prší, je zima, vstáváme brzo a chceme sbalit stan, dokud není moc světla - vidí nás přitom majitel oploceného pozemku, který mezitím přijel a něco tam začal vykládat, jsme rádi, že jsme nestanovali tam - což Týna původně navrhovala (kvůli plotu)
- cestou přes Dragoman potkáváme starou babku, přidávají se k nám 2 psi a jdou s námi až k hlavní silnici, dále na nás koukají 2 krávy, co se jen tak volně popásají u cesty
- psy zaháníme, aby je něco nepřejelo, musíme na ně tedy křičet a předstírat, že po nich házíme kameny - okamžitě vědí, co to znamená a se staženými ocasy chudáci běží pryč, ale neustále se ohlížejí a po chvilce se vždy vrací a jdou kus za námi
- píšeme si ceduli "10 km" místo Srbska nebo názvu města, sveze nás chlápek až ke hranicím (33. auto), přecházíme je pěšky na občanku - předcházíme všechny auta, která nás předtím nevzaly, ha!
- po ranní zimě začíná opět pálit slunce a je zase vedro
- na druhé straně u Xchange se bavíme se sympatickou slečnou ze Srbska, učí nás "Dobr den" a "Chvála" = děkuji
- mají tam turecké záchody (a je tam taky hodně zahalených Turkyň s mnoha dětmi) a vosy
- za 25 eur dostáváme 2500 dinárů
- jdeme si sednout ke stolu ven před restauraci, nic si neobjednáváme, jíme své vlastní jídlo, ale obsluha se na nás po krátkém rozhovoru chápavě usmívá a nechává nás tu sedět, později zjišťujeme, že Srbové pohlíží na Bulhary jako na socky, tedy se asi nedivil ničemu
- potkáváme dva stopaře, kluky z Polska - prý tam čekají už dvě hodiny, jdeme tedy dál pěšky, odpočíváme pod mostem
Štěpán začíná hovořit po SRBSKI, hlavně buranský důrazný přízvuk si užívá
- dojdeme do vsi Dimitrov, kde je to plné rozpadlých baráků, chatrčí a dřevěných plotů se zarostlými a zpustlými zahrádkami, chvíli stopujeme, bere nás chlápek, co jede z Varny do Francie (34. auto), prý nás vezme do Bělehradu, má staré luxusní auto, Jaguár z roku 89
- projíždímě nádhernými skalami, skrze ně vedou tunely, vedle silnice jsou kaňony - Sicevo Canyon
- nakonec nás vezme až 55km za Bělehrad, poblíž města Ruma, venku u Bělehradu totiž zuřila bouřka, tady prší, schováváme se chvíli pod mostem
Týna se baví svou příšernou fialovou igelitovou pláštěnkou a tanče a mávaje rukama zpívá "We are under the bridge, Charlie." = srbská verze
- procházíme mýtné pěšky, stopujeme, chceme "na Ruma"
- taxi nám nabízí svezení do Novi Sad za 10 euro pro oba, ale odmítáme
Týna: "Jak to mám napsat?"
Štěpán: "Normálně, cyrilicí."
Týna se holedbá: "Já už jsem machr na cyrilici."
Štěpán jí koukne přes rameno: "A nemá S bejt C?"
Týna: "Nojo, mám to blbě."
- jdeme pěšky do Ruma, opět potkáváme toulavého psa
Štěpán: "Pojízdný čmelín."
- v Rumě nacházíme Motel Vulin v buržo čtvrti, vypadá luxusně, jdeme se zeptat na cenu -- 28 euro (2800 DIN) pro oba za pokoj, i se snídaní (7-11 h), bereme to - pán na recepci byl moc příjemný, na to, jak je to buržo a na to, jak jsme vypadali po noci u Dragomanu, ptal se, jestli máme auto nebo motorku, že si to můžeme zaparkovat na dvoře - poté, co jsme odpověděli záporně, se na nás překvapeně podíval a nahlas se smál: "Nothing?", zřejmě nechápal, jak jsme se tam dostali
- růžový pokojíček v podkroví je luxusní, mají tam saténová prostěradla i povlečení, s nádhernou koupelnou, kde je spousta ručníků, mýdlo, sprchový gel a dokonce i fén, Týna je štěstím bez sebe
- posléze zjišťujeme, že sprchový gel nelze "vymáčknout", Štěpán použije hrubé násilí a podaří se mu to - nadšeně hřímá "to je SRBSKI SYSTEM!"
- na schodech jsou červené koberce a na oknech zlaté závěsy, dveře na kartu, připadáme si tam až nepatřičně
pokoj pro dva srbsky: Dvokrevetni soba
pití: alkoholna pica
- pivo jelen za 264 DIN
Žádné komentáře:
Okomentovat