FRANCIE červen 2014 - den první a druhý

18.6. STŘEDA

Praha - Paříž

Frčíme autem přes Jízdomat, s Martinem, Verčou a Járou.
Jedeme přes Stuttgart, kde vysazujeme Járu.
Příjezd do Paříže v 6 ráno - cestou milion zastávek, které ovšem vítáme :)
Moc milá sestřenice od Martina (za kterou jedou na návštěvu) nám dává mapku MHD a směruje nás do centra.

19.6. ČTVRTEK

PAŘÍŽ

Motáme se kolem Vincennes, mají tu pravěký park.
Krásná roztomilá architektura, malé pitoreskní domečky, všude kovové balkůnky.

Máme problémy s koupí lístku na RER = vlaky, nějaký kluk se nám sám od sebe snaží pomoct, ale nemáme drobné do automatu.

Dáváme si první kafe v krásné kavárně PAUL, lidi na nás přes všechna naše ne-očekávání mluví anglicky a jsou moc příjemní.

V metru znovu potkáváme sestřenici od Martina, aneb jak je ta Paříž malá! Upozorňuje nás, že dnes probíhá nějaká stávka a kvůli tomu nejezdí nějaké trasy MHD.

Na Gare del´Est si dáme krosny do úschovny. Probíhá to asi takhle: zabouchneme dvířka, automat spolkne peníze. Lístek, který je třeba k znovuotevření, nevydá.

Procházíme všechna důležitá místa, všude smrdí chcanky.
Jsme v šoku z toho, že od Sacré Coeur není vidět Eiffelovka.
U Eiffelovky je policie a zátarasy, nesmí se k ní - zjevně nějaká demonstrace.
U Notre Dam je neskutečná fronta, vzdáváme to a prohlížíme si ho pouze zvenku.
Vše základní se dá projít v klidu pěšky.

Jíme křupavé (a škrábavé) místní bagety a Týna tvrdí, že je to nejlepší Camembert, jaký kdy jedla.

Sebastian, u kterého spíme přes Couchsurfing, bydlí v centru a k naší úlevě pro nás hned přichází ke zvonkům.
V jeho neuvěřitelně mini bytě jsou jeho kamarádi a začíná párty.

Jsme mrtví a unavení, minulou noc v autě jsme nespali a celý den jsme prochodili, ale zdárně komunikujeme (mluví na nás anglicky), družíme se a pijeme místní víno. Lidi jsou mco fajn a vypráví nám o "Paříži pod Paříží" - Sebastian má nad postelí mapu pařížského podsvětí. Nabízí nám, že nás tam vezmou na prohlídku a že tam klidně můžeme zůstat déle. Domlouváme se s nimi na někdy příště - druhý den musíme frčet dál, tlačí nás čas kvůli Hell festu.

Později se párty solidárně přesouvá jinam, my zabíráme koupelnu a s úlevou usínáme.

V noci děsný chrapot. Sebastian v 6 vstává do práce (je to pošťák), ačkoli přišel z pařby možná ve dvě ráno.

FRANCIE červen 2014 - den třetí a čtvrtý

20.6. PÁTEK

Paříž - La Gacilly

V 10 vstáváme, Štěpán Týnu probouzí rázným úderem paže za krk.
Kecáme s Kanaďanem, co tu večer nebyl - už tu prý couchsurfuje nějaký ten měsíc v kuse, dáváme si kafíčko.

Problémy s opuštěním Paříže směrem na Nantes, Sebastianova rada, kterou se nás snažil nasměrovat na stop, nevyšla.

Nakonec vzdáváme chůzi s krosnami a dojedeme načerno busem k Messy. Za parkem s jezírkem je tam super místo na stopa - po chviličce (do 5 minut) nám zastaví luxusní Nissan s Francouzem, který nás vezme až do vesničky poblíž Nantes, La Gacilly.

Říká nám, že je to vesnička, kde se vyrábí kosmetika Yves Rocher, kterou Týna miluje.
Najeli jsme s ním přes 300 km.
Volá kvůli nám své známé, co tam pracuje v kempu, ať nezavírá a počká, až nás přiveze - takže se v klidu ubytujeme.
Pak všichni odjíždí domů sledovat fotbal.

21.6. SOBOTA

Dáváme si vynikající crépes - paličinky, obdivujeme malebnost místních domků a uliček.
Právě tu po celém městečku probíhá výstava fotografií.

Stopujeme na Redon, zastaví nám auto se dvěma chlápky, co neumí ani slovo anglicky.
Pak docela dlouho čekáme (asi 20 minut).
Další auto nás vzal chlápek na dálnici za Redon, tam nás nabrali sympatičtí manželé s dcerou, co umí anglicky dobře, konečně si pokecáme - vysadili nás za Nantes k odbočce na Clisson.

Tam nás vezme pár, co jede taky na Hellfest, prý na Aerosmith.
Vysadili nás v nějaké vesničce v domění, že to už je Clisson.
Sundáme krosny a chvíli se rozhlížíme, načež se pro nás vrátí s tím, že se spletli :)

Jak se blížíme ke Clissonu, nevěříme vlastním očím, auta jsou zaparkovaná VŠUDE a to absurdními způsoby, např. řada uprostřed silnicie -je jich strašně moc (holt 150 000 návštěvníků udělá své), jsme fakt rádi, že to nebudeme muset řešit.
Policie tomu jen bezradně přihlíží.

Kupujeme vína v Lídlu, stan stavíme provizorně na valu, jsme z kopce - je to ale lepší než přervaný camp a taky mnohem blíž ke vstupu do areálu - proto tam zůstáváme i další den (a nejsme jediní - bohužel).

Výhled ze stanu:

FRANCIE červen 2014 - den pátý a šestý

22.6. NEDĚLE

HELL FEST

Jsme nadšeni z Ulcerate, při nichž Týna dokonce málem omdlévá (z vedra a dusna ve stanu).
Pak Dordeduh, pauza na hrad a procházku do města, pak Emperor - slyšet francouzské fanoušky "drsňáky" skandovat EMPECHOCH je fakt síla.

Přejmenováváme festival na Helldust, prach víří všude, bez slunečních brýlí nejdou prakticky otevřít oči.



23.6. PONDĚLÍ

v klidu vstáváme a balíme, dojdeme kousek za město a vzápětí nás berou manželé do centra Nantes, ačkoli tam nejeli
- procházíme centrum s krosnami, je to kousek, dostáváme mapku, dá se jít podle "zelené čáry", vidíme zámek, slona, secesní pasáž atd.
- Štěpán trpí, protože tu nejsou recyklační kontejnery a má kvůli tomu v batohu bordel, protože to odmítá vyhodit "jen tak"

- bydlíme přes Couchsurfing u Jéremyho a přítelkyně, kousek na kraji centra
- předtím chvíli zevlujeme a svačíme před jeho domem na zemi, načež volá, že se zpozdí, ale že s námi počítá
- vypozorovali jsme, že všude ve Francii vládne super U a lékárny
- obchody s jídlem nejsou vůbec, nebo jsou dobře ukryté a dají se naleznout jen po nasměrování místními (v deníku zapsáno "jídla s obchodem jsou raritní" - ano, to ehm, asi všude)
- tak popíjíme na kopci, kde žil "Žil" Verne, je tam krásný výhled
- Jéremy se z výletu od oceánu nakonec vrací až o půlnoci
- jsou moc příjemní
- říkají, že v oceánu jsou jellyfish, a že je tam zima - koupání nedoporučují

FRANCIE červen 2014 - den sedmý a osmý

24.6. úterý
- ráno nám Jéremy přiveze snídani, dáváme si kafčo a čerstvé croassanty
- zkoušíme různé hudební nástroje z Jéremyho sbírky - zaměřená především kytary a flétny
- Štěpán hraje na Jéremyho OUD a je při tom vyfocen :D
- Týna zkouší nějakou speciální tří-flétnu, ale má malý fuk a zvuky z toho vycházejí vpravdě žalostné :D
- pak jedeme z Nantes, akorát nás mrzí, že nestíháme botanickou zahradu - Jéremy nás ale zve, že se můžeme při zpáteční cestě stavit znovu (Sebastian také)

- v deníku chybí záznamy o autech z Nantes, nějak si nemůžeme vzpomenout určitě na jedno nebo na dvě
- každopádně poslední auto nás bere hippie týpek, paříme v autě na reggae
- mluví jen francouzsky, ale nějak se vzájemně chápeme - máme pohodu, vypráví nám o výletě v Americe
- doveze nás až do přístavu ve Vannes k office de tourisme

Vannes - krásné hrázděné domky, jsme okouzleni
- jdeme směr kemp, Štěpán zkouší stopovat, ač to Týna považuje za zbytečné (je tam mrtvo) - během chviličky nám však zastaví paní, která nás bere přímo do kempu, bydlí tam prý kousek od něj
- kemp 13 euro za oba i stan na noc - zůstáváme dvě noci

odpoledne a večer procházíme městečko, zběsile fotíme milardy hrázděných domků všech tvarů a barev, nakupujeme v mocném U a večer popíjíme místní cider u blátivého oceánu za poslechu chechtavých racků a houkání sovy


25.6. středa
výlet na Carnac
- Týna je nadšená z místních voňavých veřejných toalet - po každém návštěvníkovi se celá budka sama začne čistit a všechno je tam zautomatizované a bezdotykové
- stop na Aurey - tam nás vzala holka, co uměla jen francouzsky, pak další auto - starší chlápek, bere nás ke Carnacu
- tam stopujeme bez papíru (asi ho Týna nechala v nějakém autě), přesto nás okamžitě bere nějaký kluk, co jede na pláž - staví nám přímo u menhirů - je jich skutečně.. HAFO :)
- navštěvujeme Tumulus de Kercado - Týna má mírný nával klaustrofobie, když jediný východ z hrobky ucpou další návštěvnící, hrnoucí se dovnitř - je to nejstarší místo, v jakém jsme kdy byli (možná 5000-6000 let starý?)
- Locmariaquer nestíháme, raději se vydáváme zpět, protože už je pozdě
- stopujeme, nějaký francouzský stařík nás bere k Aurey, pak nás bere nějaká holka, co jede z golfu, mluví dobře anglicky, s Týnou si pokecaly - vysadí nás kousek před Vannes, pak nás bere chlápek, co pouští super hudbu (nějaký orchestr) do centra
- nakupujeme v U, pak docházíme do kempu pěšky, dáváme si růže, které kvetou až nechutně VŠUDE, do vlasů, pak řádíme na dětském hřišti

FRANCIE červen 2014 - den devátý a desátý

26.6. čtvrtek
stop z Vannes na Rennes na dálnici u města
- bere nás zahraník (16. auto) na půl cesty do Plöe...cosi
- tam nám staví sympatický kamioňák (17. auto), který umí jen francouzsky, ale i tak komunikujeme
- vzal nás s sebou do armádního prostoru ke koňákům, kde musí vyložit náklad, pak nám zastavuje kousek od Rennes před Vitré, kde bydlí a doporučuje nám návštěvu - musí odevzdat kamion
- připevňuje Štěpánovi na krosnu bretaňskou vlaječku jako suvenýr - shodneme se na tom, že milujeme Bretaň, ačkoli zbytek Francie je moc nemusí - jsou to přehnaně hrdí vlastenci - smějeme se, že teď nám nikdo nezastaví
- rozhodneme se stopovat dál, protože chceme stihnout příjezd do ČR na čas
- ale za chvilku na nás bliká nějaké osobní auto, přiběhneme k němu - a je to zase náš kamioňák! prý už skončil v práci a jede domů - autem s námi projíždí centrum a ukazuje nám místní zajímavosti
- městečko je opravdu náádherné, rozhodneme se tedy zůstat

- ubytováváme se v St. Nikolas, což je stará středověká nemocnice sousedící s gotickým klášterem - chvilku trvá, než ubytování najdeme, nějaký starý chlápek nás posílá do sklepa kostela, a ještě nás pak postupně směrují další dva lidé
- chlápek, co nás ubytovává, se zřejmě zaučuje první den v práci, je totálně neschopný, ale snaží se
- dostáváme pěkný pokojík v centru, za 41 celkem, s výhledem na obrovský hrad
- Týna je nejvíc nadšená z toho, jak Francouzi vybourali díru na okno i do zdi hradu, jen aby tam mohli nacpat svůj typický železný balkónek
- sedáme si na víno za vydatného deště - rozesmátý pingl vyskakuje z okna i se skleničkami, polévá se naším Chardoné a kvílí
- Štěpán romantik opět zasahuje - u vína je nadšen výhledem na třídící kontejnery (konečně!), strom a katedrálu, které si fotí - Týna je na fotce jen tak mimochodem
- procházíme kolem hospůdky, kde to fakt žije - sborově se tam zpívá, chvíli se zájmem nasloucháme, ale dlouho bychom tam nevydrželi
- nemůžeme uvěřit, že se o tomhle místě náš průvodce nezmiňuje, smějeme se tomu, jak tam trapně vychvalovali jediný ubohý hrázděný domek v Nantes
- ztratili jsme blok na stop, fix dopsal záhy - tedy kupujeme ve Vannes v U nový + 4 propisky "BLEU"
- hrozně barví, Štěpán má od toho i nohu

27.6. pátek
vstáváme nakonec pozdě, klíče odevzdáváme cca ve 12, jdeme na nákup, hodně prší, schováváme se v podloubí u našeho oblíbeného hrázděného domku a snídáme tam smradlavý camembert a salát
- déšť slábne, jdeme na stopa na Fužér (Fougéres) - bere nás kluk prakticky okamžitě (18. auto), má strašný disko hudební vkus a pouští Scooter, nelidsky hlasitě - naštěstí je to jen kousek (opět mluví jen francouzsky, není ale moc komunikativní)
- jdeme na kruháč, stopujeme na Alencon - hrozně dlouho
- stojí za námi na place kamion, pak hovnocuc a pak ještě osobák, nevěříme naší smůle
- nakonec nám staví Sebastian (19. auto), co bydlí na ostrově u Madagaskaru
- ve Francii pracuje jako kamioňák, ale teď jede osobním - bere nás na kafe a i přes naše protesty platí
- mluví jen francouzsky, ale domlouváme se, jak to jde - píše si propiskou i za jízdy na ruku
- občas se křižuje, říká nám, že se máme vzít a mít děti
- byl to voják, v Iráku byl postřelen do nohy
- vysazuje nás u Alencon, dáváme si pauzu, Týna obsazuje sochu býka

- po chvilce stopování nás bere mladá holka - koňařka (20. auto), co pracuje v Nantes (má tam koně) a rodiče a školu má v Rouenu
- stavíme se ještě pro jejího kamaráda na ohromném statku, Týna si hladí koně
- bláznivý pes Štěpánovi lítě ponožku
- koňařka nás doveze až do centra Rouenu - nacházíme hned směr na Reims, ale nepočítají s chodci
- vydatně prší, Týna odmítá jet dál, ubytováváme se v hotelu
- 53 euro za pokoj (víkendový tarif)

FRANCIE červen 2014 - den jedenáctý a dvanáctý

28.6. sobota
ráno rychlo prohlídka centra bez věcí, nacházíme náměstí, kde byla upálena Johanka z Arku - postavili tam na její památku hnusný rybí kostel
- pak se odubytováváme a jedeme MHD busem na Les Canadiens
- prší, chvilku se schováváme pod stromem, pak stoupujeme na Gournay - během chvilky nás bere chlapík architekt (21. auto), co tam bydlí, rozebíráme, že pro tuto oblast jsou typické červené cihly na domech, černé a šedé byly typické pro Bretaň
- během cesty je hrozná průtrž mračen
- chtěli jsme si sednout do kavárny, primárně se schovat před deštěm a kvůli wifi (byly asi 2 hodiny odpoledne?), abychom si našli nějaké ubytování, ale servírka nám ješt před tím, než jsme se usadili, přišla říct, že bude za 15 minut zavírat, že už bychom kafe nestihli.. :D
- ve městečku se tedy schováváme do italské pizzerie, dáváme si jen to nejlevnější kafe a sedíme tam dloooouho, obsluha to ovšem respektuje
- celkem dlouhou dobu se bavíme tím, že zkoušíme překládat ingredience na pizzu ve francouzštině, když už to prakticky máme, přijde pingl a zeptá se nás, zda nechceme meny v angličtině - když si konečně vybereme pizzu (přece jen za tu dobu nám vyhládlo), sdělí nám, že už dnes nevaří
- wi-fi tam nemají

- stopujeme v dešti, staví nám zedník s dodávkou (22. auto), z kruháče nás vzala stará paní (23. auto) , kousek u Beauvois, pak chlápek s motorkou vzadu v autě, co jede na nějaké závody - do Compaigne - chtěl nám věnovat i svou mapu, ale s díky odmítáme
- spíme v hotelu F1, je to tam super a levné

29.6. neděle
je nevlídno a mokro
- stopujeme, bere nás chlápek, co organizuje cyklo závod (25. auto), popovezl nás proto jen kousíček na kruháč - procházíme kolem policajtů a pak kousek od nich stopujeme, jsou ok
- staví nám kluk s BMW, je oblečen jako typický intelektuál a poslouchá jazz, se Štěpánem si dobře pokecali o hudbě (26. auto)

- pak nám zastavilo auto pro 2, kabriolet, co řídila Ruska a vedle seděl chlápek z Alžíru, držel zrovna ramadán - byli sympatičtí - vešli jsme se tam všichni 4 - nacpali jsme se do mini prostoru za sedačky, Týna měla klaustrofobní pocity, ale zvládla to

- další auto - týpek s autem od ryb, vzal nás až k Chartervill, protože je nedelě a VŠECHNO je zavřené, a my jsme na to zapomněli, Týna má hlad a řidič nám nabízí své jídlo - ale odmítáme
- vysadil nás pak na dálnici naším směrem (28. auto)
- pak nám zastavili dva dělňasové s dodávkou, ale jeli jinam, tak nás jen popovezli (29. auto)
- pak nás vzal Belgičan (30. auto), co mluvil o Wolswagenu, že tam pracuje a jaké je to skvělé auto, potvrdil nám klišé, že francouzská auta jsou špatná a nekvalitní (přitom to jeho zrovna nebylo nic extra), taky kritizoval francouzská piva (ale je fakt, že i Francouzi nám říkali, že mají radši piva z Belgie), že má prý ve Francii manželku a syna, ale nemá to tu rád

- pak nás vzal kluk, co má taky mini auto - kabriolet - ptal se, zda se vejdeme, že nevěděl, zda nám zastavit, když jsme dva - a my říkáme, že v pohodě, že už jsme stejným dneska jeli ve 4 :D a taky je to pravda, najednou si připadáme, že máme spoustu místa
- umí perfektně anglicky, po dlouhé době někdo - celou dobu kecáme, je to sympaťák - studuje v Nantes (31. auto) obor kreslení komiksů a animací - a pracuje v Lucembursku
- vzal nás skoro až ke hranicím Lucemburska

- tam nám sama od sebe zastavila na kruháči starší paní (32. auto) s velkým autem, zrovna, když měl Štěpán pauzu na čúrání, Týna si jí ani nevšimla - musela na nás sama volat, zda chceme svézt
- Týnu usazuje na zadní sedadlo, které je chlupaté od psa, Štěpána chce mít vedle sebe
- mluví jen francouzsky a během cesty do nás začne hustit o Ježíšovi - že prý jí řekl, že nám má zastavit
- přikyvujeme, Týna ovládá smích, ale naštěstí moc nerozumí, Štěpán rozumí a statečně komunikuje - naštěstí toho pak paní nechá a nejedeme s ní moc dlouho
- spojuje si ČR s hokejem, který prý hraje její syn
- vysazuje nás u Metz, stopujeme dál na dálnici směr Saarbrücken

- bere nás starší pár (33. auto), když jsme 8 km před hranicemi, vidíme náš oblíbený F1, chceme vysadit a ubytováváme se
- večeříme z automatu sušenky St. Michel, pak chce Týna přidat - automat schramstne 1.30 euro a jídlo už nevydá, tak to vzdáváme

FRANCIE červen 2014 - den třináctý a čtrnáctý

30.6. pondělí

ráno podnikáme nájezd na obchod s jídlem a Týna si toho bere strašně moc a je šťastná
- před F1 nás pustilo auto přes přechod, nějaký starý pán a rovnou se ptal, zda chceme svézt - vzal nás tedy k nájezdu na dálnici (34. auto), tam nám během chviličky staví Němka (35. auto)
- je to nezvyk, nemluvit francouzsky, pořád nám to "ujíždí", moc toho nenakecáme
- svezla nás na benzínku, kde nás vzal kamioňák (36. auto), za ženu má prý Slovenku, mluví anglicky
- vzal nás před Mainz na benzínku (to už není jako ve Francii, kde jim nedělalo problémy zastavit kdekoli, i nezákonně), tam nám zastavil Němec (37. auto), který nás vzal před Alzey
- tam nám zastavil starší Němec (38. auto), komunikuje s Týnou německy, a překvapivě celkem úspěšně! pochválil jí, že mluví dobře a rozumí (ha-ha), Týna neví, kde se to v ní bere
- vzal nás do Mainz, kde nějakou dobu hledáme vhodné místo na stop
- pak nás vzal Turek (39. auto) s luxusním fárem - na benzínku, chvíli stopujeme a bavíme nějakou tlupu dělňasů, co tam svačí, chodí za námi a snaží se komunikovat, ale prý jedou jinam
- nakonec se nad námi slitoval Němec (40. auto), co měl na autě vlaječky (stále ještě běží fotbal, což nám dochází později), dovezl nás na další benzínku, kde se prý lépe stopuje na náš směr - Frankfurt nad Mohanem
- tam nám zastavil svérázný vidlák s dodávkou (41. auto)
- narvali jsme se i s krosnami dopředu, vysadil nás v centru, prý se tomu říká Mainhatten (ha-ha), něco na tom je - všude mrakodrapy a kravaťáci
- Štěpán je ovšem šťastný z toho, že zde třídí odpad - byl téměř schopný se samým nadšením vrhnout pod auto, když zahlédl na protějším chodníku kontejnery na plast

- ubytováváme se u Týny tety a bratrance

1.7. úterý
- odpoledne a večer procházíme Frankfurt, ale shoneme se na tom, že se nám už moc nelíbí - po Francii, i Němci nám přijdou nesympatičtí
- v U-Bahnu si k nám přisedl Slovák a kecá s námi, dělá čišníka u Römeru
- procházíme kolem Goethova rodného domu, v parku nacházíme bustu Týny oblíbence Artura Shopenhauera
- pijeme pivo u řeky a pozorujeme množství divokých hus, co se promenáduje kolem
- nějaký kolemjdoucí vousáč oceňuje Štěpánovo tričko Sólstafir

2.7. středa
Týny teta nás odmítá pustit stopem dál a chce nám zaplatit autobus nebo vlak - odmítáme a zařizujeme si kvůli ní odvoz přes Jízdomat
- řidič nás probouzí už v 6:20, že už na nás dávno čeká před domem
- vystresovaně běháme po bytě a balíme, loučíme se s tetou - během 10 minut jsme venku
- řidič už veze jednoho chlápka - pracuje na lodi
- "manželka mi říká, že jsem hovadlo" - a má pravdu
- pro sprosté slovo nejde daleko, ale zvykáme si na něj, je svým způsobem zábavný
- kupuje nám piva a nutí nám svou bagetu se salámem
- vysadí nás v Ústí na benzínce směr Praha - po chvíli stopneme paní z kozí farmy, co jede do Prahy na seminář (42. auto), vysazuje nás u Muzea

HOLANDSKO - den první

Holandsko 13.4. - 17.4.2016

13. STŘEDA

Holandsky se snad dorozumíme, aspoň písemně ano - goedendag = guten tag, čte se ale "chuchenchach"
Dat is oké. Hi = haj = ahoj. Danke = děkuji.

Štěpán vyžaduje koupi bločku s krtečkem, přestože je tenčí než ostatní a takřka za stejnou cenu.
Vysvětluje to tím, že s sebou nemá kllíče, tedy ani svého krtka coby přívěšek - schází mu.

Týna má svůj vlastní batoh = minikrosničku, a má tam hrozně věcí, i tlustou knihu a kabelku.
Vybírala ho v práci celý den, je z něj nadšená.
Štěpánova reakce na něj: "Ujde."

Ráno vstáváme, vše pohodlně stíháme, máme rezervu = nezvyk.
V 7:49 vyrážíme vlakem na opačnou světovou stranu, než kam chceme jet - naprosto nelogicky do Brna.
Cesta tam trvá déle, než potom let.

Jediný stres zatím představují pouhé dva kusy bonbonů.

Ve vlaku telefonuje hlasitý otravný pán a strká zadek na sklo v Týny výhledu.

Štěpán má malý baťůžek, protože se mu nechtělo, jeho slovy, "kydat" hnůj z jeho batohu normálního.

Na letišti v Brně, které mimochodem vypadá jako olbřímí pásovec, jsme s dvouhodinovým předstihem. Týna: "Neznáme to tam, než se tam zorientujeme." atd. Je to tam maličké a jsme hotovi během pár minut.

Týna zjišťuje, že si zapomněla kreditní kartu - odteď vše platí Štěpán.

Letuška mluví do hlásiče, pravděpodobně si drží nos.
Nedali nám bonbón.
Je tu celkem dost volných sedadel, přes uličku řvoucí dítě.

Úspěšně přistáváme a nacházíme odjezd busu č. 145 - směr Best.
Kupujeme lístek v automatu (3,7 euro). Předtím pomáháme pánovi, kterému to nefugnovalo (asi na 6 pokusů), protože zadal jen 2 čísla ze 4 u PINu...

Okoušíme chuť holandské vody, kterou Týna načepovala na wc. Je dobrá.

Přijíždí bus, u řidiče zjišťujeme, že ačkoli na automatu bylo napsáno, že lístek platí pro bus 145, jmenovitě, ve skutečnosti je to lístek do Eindhovenu, do centra (zóna 1), Best je zóna 1-5.
Řidič mávne rukou, že si máme jít sednout, "for this time" a nemusíme si kupovat další u něj.

Z letiště veze v celém busu jenom nás a ještě "zadarmo" :D

Cca 1 minutu od odjezdu vidíme kolo a kanál = už jsme v Holandsku.

Cyklostezka vede až k letišti.

Je tu chladněji než v ČR, Týna je ráda za svůj zimní kabát.
Je tu hodně zeleně, vše VELICE upraveno - domky, cesty, zeleň, až nepřirozeně.
Domky působí velmi nově, jako by je zrovna postavili, stejně tak silnice.
Je to velmi osobité, architektura.

Během chvilky jsme v Bestu. Vše je upravené až strašidelně, stromky násilím nutí růst rovně a placatě.

Existuje život po práci?

Týna: "Oči mně páálí a v modravé dááli se leskne a třpytí můj den..."

Probíráme nesnáze zacuchaných vlasů.
Týna: "Možná je to problém těch hodně jemných vlasů."
Denisa: "Jsou jemné, slabé, tak drží pohromadě, aby byly silnější."

Viki: "Stamaď."

Týna přemýšlí, co uvařit.
Denisa: "Omeleta. Tofu omeleta."
Týna: To zní pracně."
Denisa: "Salát."
Týna: Umýt všechnu tu zeleninu?"
Nakonec se Týna rozhodne pro datlovou omáčku: "Je to moc dobré a jednoduché."
Denisa: "Brečet nad cibulí? Krájet cuketu? Datle nadrobno? Lovit bobkový list? Mixovat? Tomu říkáš snadné?! To bych raději myla zeleninu."

Zdeňka, znalkyně nemovitostí, na Davida, vrátivšího se z odhadu: "Jaký to bylo? Byl to dům nebo barák?"

Alice do telefonu: "Dobrý den, já bych chtěla asi manžela."

Ema: "Ten jeden bytový dům chodí do České spořitelny."

Klient Bezzubov. Místo narození: Kaz.

Týně nefunguje email, píše to tedy přes komunikátor IT podpoře.
Odpověď: "Žádosti prosím pouze emailem, jinak je nebudeme řešit."

Ulice: Husí plácek.
Poradce vyplňuje: Husí plátek.

David: "Mě by zajímalo, kdo vymejšlí ty názvy ulic."
Alice nepřítomně: "Ty lidi už musí bejt mrtvý."

ŘECKO září 2015 - den první

Řecko, Peloponés, Athény, 7.-17. 9. 2015

7. PONDĚLÍ

16:45 odbavení, nástup do letadla. Jsme tu první, nic jsme nepodcenili.

Štěpánova krosna musela jít do "oversized" zavazadel, pravděpodobně kvůli chaotickému tvaru.
Týna si raději nechává z krosny udělat zelený zábal

Letuškám ani pilotovi není rozumět, ani v aj.
Zato několikrát slyšíme "parakalo" a "efcharistó", něco z mála slov naší řecké zásoby, které již ovládáme.
Vegetariánské jídlo je ok, těstoviny + olivy + rajčatový protlak.

20:45 ATHÉNY - řeckého času (+1 hod)

Při výstupu z letadla nás všechny nacpali do jednoho autobusu na letiště.
Týna má na nohou kočárek, zády stojí u stěny. Je tam vedro a výpary z výfukových plynů, dusíme se.
Spolucestující pán (trefně) prohlásí: "Jako do Osvětimi."

A už je to tu, řecké záchodky. Smrdí.
Sušenky - ve složení si nepočteme - řecky, rusky, bulharsky - všude azbuka.

Autobus za 5 éček - zhasnuto, vedro jak v pekle, lidi nám šlapou po věcech.
Zastávky se nikde nepíší ani nehlásí, jízda je zběsilá.
Je to docela průšvih, když jste v cizím městě, které vůbec neznáte a ještě je tma.
Když chtějí místní vystoupit, několikrát nahlas zuřivě řvou "PORTA" - zřejmě dveře.

Autobus je značky SOLARIS - Týna: "Jako u nás. Akorát víc smrdí."

Ptáme se lidí v autobuse, kde vystoupit, jsou milí a že nám řeknou.
Úspěšně vystupujeme na Syntagmě. Dalších místních se ptáme na zastávce naším směrem, mají společnou cestu, tak nás nakonec vezmou "s sebou" od zastávky téměř až k ulici, kde bydlíme.

Všude potkáváme obchody s domácími potřebami, úplně přehnaně.

Náš ubytovatel přes Airbnb je Efthimis, Řek, neumí anglicky.
Ale snaží se, domlouváme se přes Google překladač.

Byt je luxusní, koupelna taktéž - až přehnaně čisto a uklizeno - všude zrcadla a lesklé plochy.
Neustále nám nutí vodu a "bíra" - má jich plnou lednici.
Večeříme na balkoně.
Máme mini pokoj s obří postelí s velkými dřevěnými rohy, před kterými jsme varováni. Štěpán se o ně zraňuje do krve.

ŘECKO září 2015 - den druhý

8. ÚTERÝ

- Týna si u Nike kupuje žabky (protože v ČR nebylo možné už žádné sehnat) - chce pánské, (mají totiž samé veselé barvy, oranžové atd.) ale nutí jí dámské - černé
- ptáme se prodavaček na cestu na Peloponés, jsou milé a vše vysvětlují, až zbytečně podrobně - jedna nám píše do notýsku "po našem", evidentně k tomu nemá často příležitost, tak se v tom vyžívá
- potkáváme odbočku na Korinth, zkoušíme stop, ale neúspěšně - většina jede jinam, slunce peče, vzdáváme to
- paní na informacích na autobusovém nádraží je příjemná jak prdel
- kupujeme lístek do Korinthu

- Štěpánův prst má 20 km (mapa)

KORINTH - Štěpán kupuje v China town oranžový slamák, archeologická image
- svačíme fazole ve stínu palmy u moře
- divná medůza, co plave na hladině + ežci a rybičky
- sedáme si do kavárny a dáváme si greek cafe
- kavárník nás nasměrovává na starý Korinth
- na ulici potkáváme paní, co prodává lístky na autobus, zastávka je za rohem
- na zastávce jsou stolky od kavárny, místní tam sedí, čekají na autobus a nic si nedávají - přidáváme se k nim

- prohlížíme si Archos Korinthos
- v autobusu se opět nehlásí zastávky, Štěpán se ptá místních a ti nám opět řeknou, kde vystoupit
- v okolí jsou toulaví psi a toulavá německá turistka, která hledá svou skupinu v růžových tričkách

- procházíme městem, místní (stařík a pak holčička) umí něco anglicky, tak nás navigují, postupně se doptáme na směr na Argos
- kupujeme zásoby, možná budeme nocovat někde na divoko - slané krekry a lahvička poslední záchrany = ouzo
- přidává se k nám toulavý malý psík, je roztomilý, ale nevšímáme si ho a pak ho zkoušíme zahnat, aby s námi nešel až na hlavní silnici
- postupně těch tuláků potkáváme víc, malý psík je odhání, jsme "jeho"
- na konci vsi vyběhne OBŘÍ doga
- Týna křečovitě svírá pepřák a čelí infarktu, doga nám naštěstí nevěnuje pozornost

- stmívá se, zkoušíme cestou dolů z kopce stopovat, když něco jednou za sto let projede, ale neberou
- kempíme v olivovém háji nedaleko, Týna připravuje munici z kamenů na psy, které slyšíme štěkat blíže a blíže
- nakonec nepřišli
- stan je naprosto zhroucený, drží to jen jedna tyč
- klaustrofobii uvnitř řešíme kancelářským švábem
- šutry všude
- v noci řvou cikády a nějaký vřískající pták
- zpoza kopce zní párty
- ve stanu, když se bojíme, že přijdou psi, Týna vybaluje slané krekry a ouzo - zjišťujeme, že sušenky jsou s aroma slaniny = super...
- je neúnosné vedro celou noc, chcípáme

ŘECKO září 2015 - den třetí

9. STŘEDA

Za svítání balíme a pokračujeme na stop.
Záhy nás bere pan chirurg v luxusním Mercedesu.
Týna říká, že to musí být "stressfull job" a Štěpán: "But you saving lifes".
Chirurg na to: "Sometimes." a začne se hlasitě hurónsky smát.

Vysadí nás u odbočky na Argos. Prší.
Tam nás bere pán, co umí jen řecky, s dodávkou od banánů, nějak se dorozumíváme.
Vysadí nás v Argu u autobusové zastávky do Nafplio.

NAFPLIO

Krásné městečko benátského stylu, vypadá to tam jako za "kolonialismu" - všude palmy, kvetoucí oleandry, balkonky, roztomilé kavárny v malých uličkách.
Kafe za 2,50.
Štěpán si dává double Greek kafe a přichází s teorií, proč Řekové tolik pijí kafe: "Protože v noci nemůžou spát kvůli vedru. Aby mohli druhý den fungovat."

Dáváme si zmrzlinu, Týna jahodu a Štěpán "black forest".
Sedáme si s tím na náměstí a pozorujeme, jak ořezávají palmám oschlé trsy listí.

DREPANO
Týna si myslí, že jsme v Toloro, píše to i mamince do zprávy.

Na recepci Týně berou občanku.
Má strach, že jí bez dokladů někde zatknou, jako uprchlici, a ona jim bude tvrdit, že doklady má - v kempu v neexistujícím Toloro.

Máme krásný bungalov s vlastní koupelnou, stěny jak z Flinstoneů, klimatizace, hned u pláže. Kupujeme na tři noci, za noc 30e.

První koupel v moři - cca v 15 hod, je ale pod mrakem, fouká. Voda ale teplá a průzračná.
Malé rybky - jedna si s námi tvoří hejno.

Velké ploché kameny, písek, drobné kamínky.
Žádné "fiťa" chaluhy, přístup pozvolný, lidí poskrovnu.

Dáváme si dvouhodinového šlofíčka.
Pijeme ouzo a sedíme na obětním oltáři pro mořského psa (betonová placka směrem k moři na konci pláže - jsou tu nasypané granule. Pro koho - ha?)

Týna: "Ty jseš tady jak faratón, smotaný v pohřebním rubáši." - aneb boj s prostěradly

ŘECKO září 2015 - den čtvrtý

10. ČTVRTEK

- vstávačka v 10 - spali jsme jako když nás do vody hodí
- jdeme kolem schránky, posíáme pohledy do Tup, Suš a Krn
- autobus jede jednou za 2 hodiny, dáváme si preclíky (sezamové a tvrdé, těm Rumunským se zdaleka nevyrovnají), nanuka a pak kafe, zatím nejlevnější
- nerozumíme špatné výslovnosti aj prodavačky, Štěpán si chtěl dát peanuts "pinats" croasant, ale byl to "spinach"
- Týna rozumí "náplň se zubama" - títh - ale je to "čís" - sýr feta :D
- greek kafe zásadní nosí Týně, nedávají k tomu lžičku
- preso medium je u nás malé
- jejich malé je sotva na 2 lžičky

- všude páchne benzín a smrad z aut a motocyklů
- kouří se normálně na zastávce, pán s doutníkem si přisedl k matce s dítětem
- jiný vešel do kanceláře autobusového nádraží se zapálenou cigaretou

- autobus měl jet v 11:15 a pak až ve 13:15, dle toho, co nám řekla paní na recepci
- čekáme v kavárně, dostaneme kafe a ve 12:45 tady zastaví autobus do Nafplia - nemůžeme odejít, nemáme zaplaceno, než se rozkoukáme, autobus je zase pryč

- chlapec jel na kole a u kostela se za jízdy pokřižoval - paní v autobuse to samé
- nikdy popelnice na plasty
- rajče a broskev = obří a skvělé
- Štěpán nosí autstralský klobouk, avšak místní pokrývky hlavy nenosí (až na výjimky)
- do autobusu se evidentně nastupuje uprostřed silnice, autobus v zatáčce přibrzdí, houf lidí naskočí, a frčí se dál
- na autobusovou zastávku si lidi chodí zakouřit a jen tak posedět - je ve stínu

- jednotná cena za meziměstské autobusy je 1.80
- PRASÍNOS = zelený

- Štěpánovi se nechce stopovat do Nafplio = historický okamžik
(nevyplatí se to, je to levné)
- Týnu kafe uspává
- když spatříme autobus (13:20), zbrkle vybíháme z "kafárny" a zapomínáme tam klobouk
- sotva vystoupíme z autobusu v Nafplio, přímo před nosem je autobus směr Argos, ptáme se a hned odjíždíme na Tirynth

TIRYNTH
- přicházíme k pokladně a paní nám vysvětluje, že už mají skoro zavřeno
- na budce má do 15:00, ale prý už zavírají ve 14:45
- posílá nás do Mykén, tam mají prý do 8, tak snad...
- zkoušíme stop, bere nás paní, co pracuje v divadle v Epidauru
- v Argos nás vyhazuje na staré známé zatávce, jdeme do autobus. kanceláře, vysvětlují nám, že vystoupíme ve vesnici 2 km od Mykén
- paní pojede stejným autobusem, tak se nás ujme, lístek koupíme v autobuse - té paní, co jede s námi, ale lístek prodala... možná jen na krátké vzdálenosti - je to chaos
- pozdrav "Ella"

FICHTIA - táhneme pěšky na Mykény s čůrací pauzou mezi pomerančovníky
- cestou si prohlédneme hrobku, tzv. Aterovu pokladnici - překvapuje nás svou velikostí

MYKÉNY

- šachtové hroby, Lví brána
- palácová plocha je zabetonována
- je teplo, prší, později je duha a znovu slunce
- turistů málo, bereme si olivu a kamínek a schránku mořského živočicha na památku
- pak muzeum a rychle pospícháme zpět, abychom stihli poslední autobus z Nafplia, přidává se k nám pes

- stopneme si turisty z Floridy, za průvodce mají Řeka, popovezou nás asi 100 m zpátky k A. hrobce, kterou si jdou prohlédnout
- pak si je stopneme znovu, když už mají po prohlídce :D vezmou nás na křižovatku za Fichtia, jedou do Athén

- tam se ptáme v místní hospodě, kde je STASIA, zastávka - autobus jede až ve 20 hod, to bychom asi nestíhali
- jdeme stopovat, bere nás pán s dodávkou, do Argos tam nás bere Bulhar z Plovdivu, do Nafplia
- stíháme bus do Drepana - ptáme se na kloubouk v kavárně - zmizel
- sedáme si do pizzerie + víno pod banánovníkem
- paní v pizzerii za nás dává na zem zapáleného hada
- holčička u vedlejšího stolu se obnažuje
- jdeme s nákupem na pláž, zabíráme lehátka se slunečníky, je už tma
- jdeme svlažit nohy do moře, je teplé a příjemné
- z baru zaznívá hlasitá hudba, do očí nám svítí odnaproti z ostrůvku
- o Týnu se otírá rybka - několikrát
- jdeme bosi zpět do bungalovu - po kamíncích jako fakíři

ŘECKO září 2015 - den pátý

11. PÁTEK

Vstávačka v 7:45.
Broskev a cosi jako turecký med k snídani.
Jedeme do Nafplio a pak na Tirynth, 2. pokus.
V autobuse už zvládáme celou komunikaci v řečtině: "Kaliméra, dío Nafplio, parakalo. Efcharistó."
Na zastávce jsme za pět minut, 15 min čekáme.

Úklid na pokoji pokulhává - uklízečka vůbec nepřišla.

Týna to rozjíždí: "Tchýně matky její sestry."

Místní kouří i za jízdy na kole.
Na náměstí v Drepano jezdí dodávka a vyvolává "prodej papučí - moderní i antické papučijé".

Opět okamžitě navazuje bus směr Argos.
V Tirynthu si musíme výstup z autobusu vybojovat.
Zapadneme do kavárny naproti, tamní paní nezná výraz "greek kofí" - ELENAIS.
Přináší nám papírový bryndák místo ubrusu.
Štěpán se nad tím pohoršuje. Vzápětí předvádí artistický kousek, při němž vymrští prudkým pohybem lžičku z kafe do vzduchu a bryndák celý zacákne.

Prohlídka Tirynthu

Štěpán přelézá dřevěná vrátka a proniká do útrob "galerie", zaklenuté nepravou klenbou.
Vedro, Štěpán se chladí o kameny.
Jsme tam sami, občas se trousí nějaký turista nebo místní archeolog.

Ve 12 jsme hotovi, jdeme na stop.
Autobusy projíždí okolo, ale nestaví nám.
Vezme nás řecký mladík, co poslouchá celkem dobrou hudbu, vysadí nás v centru Nafplio.

Pevnost PALAMIDImá 850 schodů - vyšli jsme cca 350, chladíme se ve stínu, výhled pěkný - stačí nám to, jdeme zpět.

Kupujeme si oba dva slamáky, 5 a 7 euro.

Hledáme bar, který doporučují v průvodci, že je tam vše pohyblivé - nacházíme adresu, ale nic tam není, asi už je zavřený.
Tak místo toho navštěvujeme místní archeologické muzeum - mají tam spoustu věcí z Tirynthu, brnění a přílbu s kančími kly a pitoreskní masky, hákáče na vázách.

Dáváme kafe a oříškový raw dortík a čekáme na bus za řevu cikád.
15:10, bus měl jet v 15 hod (dle rozpisu přímo z autobusu) a nikde nikdo.
Je nám to podezřelé, žádní místňáci.
Jdeme se zeptat do kanceláře, paní nám sdělí, že jede v 16 hod - shledáváme to zajímavým.
Dojdeme si nakoupit do pekárny a na další zastávce se dočteme, že to jede ve 14:30 a v 16:00... bez komentáře.

Nákup, koupel v moři - vlny.
Nikde žádné mušle, jen pár úlomků nebo pidi, při pracném hledání.
Večer se přihlašujeme přes mobil na místní wi-fi a píšeme Flaviovi, našemu budoucímu ubytovateli přes Airbnb.

Je tady hrozně náročné koupit olivy, přitom olivovníky jsou VŠUDE.
Když už někde olivy mají - jeden, maximálně dva druhy a ty jsou hnusné a drahé!

Štěpán: "Jak jsme si nocovali." (notovali)
Štěpán o gumácích: "Mně to v tý době nevodcházelo" (nedocházelo)
aneb dáváme si na pláži míchané drinky za 400 Kč, moc nám nechutnají
(tequila sunrise a něco modrého s rumem, co chutná jako žvýkačka)
Hrají nám Cypress Hill - Insane in the braaaain.
Týna se opět dobývá do bungalovu s klíčky z Prahy.

V noci Štěpána budí komáři - Týna má špunty, ráno jen štípance.
Ta SPRCHA! střídavě a nepravidelně teče buď málo nebo i ůplně vypne, pak zas spustí silný, prudký proud, že málem vystřelí z ruky, pak teče jen horká nebo studená.