Vstáváme ve 12.
Mapy.cz jsou, co se Athén týče, o hodně přesnější než Googlemaps.
Jedeme na "ťupík" na jih = mys, výběžek.
Štěpán se stále mlátí hlavou o rozbitou žaluzii na balkoně.
Opakovaně nás zde trápí společnou pokrývkou.
Po chodnících jezdí motorky, jsou tam zaparkovaná auta, exkrementy, schodiště ke dveřím, truhlíky s rostlinami, vchody do sklepů, usazené rodiny s dětmi... je tam leccos, ale chodit se tam nedá. Jsou to AUTOFAŠISTI! :D
Matky s kočárky jezdí raději uprostřed silnice.
Policisté sedí na jedné motorce běžně dva a ještě jezdí v houfech.
Zaplouváme do lékárny, Týna si kupuje bandáž a zavazuje si nohu.
Na zastávku na mys Sunion přicházíme ve 14:45, zjišťujeme, že to asi jelo ve 14:30 a další až v 16:30.
Sníme si nákup z pekárny (baklava, ananasový croasant) a sedáme si na kafe. Servírka k nám přimetává smetí a nechává ho tu ležet. Po 5-10 minutách ho odmete o kus dál.
Hrají nám tu zremixovanou starou Shakiru a na obrazovce jede formule.
Potkáváme plakát Syrizy a velký nasprejovaný nápis na náměstí "migrants you are wellcome".
Okolo v ulicích se válí na zemi celé rodiny uprchlíků.
Jedna holčička před námi udiveně pozoruje eskalátory, na několikátý pokus nastupuje a křečovitě se drží zábradlí. Týna: "Vypadá, jako by eskalátory viděla prvně." Ehm. Pravděpodobně je prvně viděla, byla evidentně z uprchlických řad.
Jdeme Aristotelovou ulicí.
MYS SUNION
Jedeme kupodivu opravdu v 16:30, s houfem japonských turistů, kteří se kolem nás pomotávají a vyptávají se na autobus.
Lístek stojí 6.90 - na cestu tam.
Je dobré sedět napravo - výhled na moře, vlevo hory.
V takovém vedru jsou i palmy znavené a potřebují si odpočinout:
Jsme na mysu, u Poseidonova chrámu, bavíme se o Tritonech = jeho podržtašky, bylo jich víc.
Na Štěpána ční chleba.
Blíží se západ slunce, vypadá to jako konec světa, velká ohnivá koule, která zničí celou planetu.
Je tu HROZNÝ vítr, držíme si klobouky, permanentně, je to utrpení.
Paní vedle nás se kochá a hovoří o MAGIC MOMENT.
Proděláváme záchvat smíchu. Cpeme si do hlav sušenky s medem, lepivé kousky odlétají a vítr je vhání kochající se paní do vlasů.
Týna prohlásí: "Ano, teď vyndám toaletní papír."
a poté nemilosrdně: "Nyní se mohou modlit, aby na ně nevylétl můj posmrkaný kapesník."
Areál mají otevřen do 20 hod, do slunce západu. To zapadá v cca 19:25, a to velice rychle, do 1 minuty zcela zmizí.
UFO:
Připomíná to situaci v kempu v Epidauru:
Týna: "Je to tu krásné. Snad se odtud dostaneme".
Lidé za námi opět chodí a informují se na dopravu, už jsme zvyklí.
V 19:50 přijede autobus - řidič tvrdí, že jede jen do centra - Sygrou-Fix ani Syntagma prý ne - vyhází nás plus další turisty a odkazuje na "the other bus", který má jet za 10 minut.
Zoufale ho vyhlížíme ve větru s japonskými turisty.
Přijíždí, Týna ho vítá s jásotem, když se objeví v zatáčce, a připadá si jako zachráněný trosečník na pustém ostrově, když na obzoru spatří loď.
Štěpán hledá brýle: "Nevím, kde jsou."
Týna: "Máš je v batohu."
Štěpán: "Nepamatuju se na ten moment, kdy bych je tam dával."
Týna: "Já taky ne. Byl to totiž magic moment!"
Do autobusu si k nám nastoupil tajemný rosomáko-vlkodlak. Sedl si zrovna tam, kam si Týna přes uličku natáhla svou bolavou nožku.
Rosomák je smutný, protože nemá samičku. Ale možná je jen přiotrávený smogem uvnitř autobusu.
(Má hlavu opřenou čelem o sedadlo před sebou.)
V metru nás stále oslovují "pane Pistímio".
Jedna z prvních jízd metrem: Nastoupí podivná paní a něco zaníceně hlásá na celý vagon. Na to, aby žebrala, je celkem dobře a moderně oblečena. Je to dlouhý proslov. Týna znervózní, Štěpán to okomentuje suše a lakonicky: "Snad nevybouchne."
Pijeme FIX-DARK lager a obyč FIX. Oba dobré.
Večeříme Tzatziki na balkoně, schováni v korunách stromů u brazilského stolku.
Žádné komentáře:
Okomentovat